Noc 2 Tma tmoucí -5

1:40 Chodba

Utíkal jsem chodbou směrem ke dveřím kde odpočívali každá vteřina se mi zdála dlouhá jak den a já se bál toho co jsem předtím vyděl, stále se mi hlavou honily myšlenky na smrt a utrpení. „Musel to být sen musel.“ Stále jsem si polohlasem opakoval. Když jsem byl u dveří ze zatajeným dechem jsem je otevřel, byl klid a oba na svých místech. „Děje se něco?“ Začal Tom. „Ne nic ale mohli by jsme vyrazit, venku jsem vyděl  nějaké auto které by šlo použít k odjezdu.“  Všichni tři jsme se pak vydali k vozu.

 1:59 Vůz, silnice z města

Rozhodli jsme se vydat pryč z města a utéct před tímhle peklem. Jedeme už nějakou dobu a po těch tvorech není ani vidu ani slechu. Párkrát jsme je spatřily ale netroufli si zaútočit, nebo měli zrovna v plánu něco jiného. Rozhodl jsem se že si přečtu ty knihy co mi dal tom. Vzal jsem tedy brašnu a vyndal z ní tři knihy. Vzal jsem tedy tu ve které byli nejstarší zápisy.

Před dvěma týdny mě vyhodily z ústavu prý že na pokusy na lidech nejsme připraveni, a jiní to smějí. Rozhodl jsem se tedy i přes to provést svůj experiment. Ještě tu samou noc jsem se pustil do pokusu na živém člověku bohužel mě při jeho provádění přerušila ochranka. To mělo za následek smrt toho dobrovolníka jelikož jsme mu nedali všechny potřebné látky a neudělali jsme všechny úpravy. Za jeho smrt mě tedy vyhodily, ještě štěstí že mám dost peněz na své soukromé pokusy.

 
Dnes jsem se dozvěděl od jednoho svého přítele že ve vedlejším městě objevil v jeskyni kterou objevil někde v přírodě. Našel prý jakousi tekutinu a spoustu nástěnných  maleb a zápisků. Vyčetl z nich že ta tekutina se nazývá Krev válečníků.
Bylo to o fous málem mě chytily. Ukradl jsem z laboratoří vzorek té krve válečníka odnesl jsem si vzorek sebou ale mám tušení že bych měl odsud co nejdříve utéct.

 
Našel jsem dobré místo pro své pokusy je to jedno staré sídlo poblíž jedné malé vesničky nikdo mě tu nebude hledat ani otravovat. Po příjezdu jsem zjistil že obyvatelé jsou milí a do ničeho čemu se věnuji nestrkají nos, zkrátka je to tu ideální pro mé pokusy.

 
Začal jsem s pokusy nejdříve jsem zkoušel na všech různých hlodavcích krysách myších pak jsem přešel ke psům a dále. U zvířat se po čase začala objevovat veliká agrese podporována ohromnou silou a výdrží.

 
Dnes jsem objevil staré důlní šachty pod svým sídlem je tu spoustu místa na laboratoře a všechny potřebné prostory pro následující pokusy. Začal jsem to tu sám přestavovat což bude trvat pár dní ale naštěstí je to tu ideální takže provedu jen malé úpravy.

 
Opustil jsem své sídlo na nějakou dobu všechny pokusy na zvířatech se zdají dokonalé a bez chyby kromě síly a výdrže mají ještě schopnost regenerace takže by se to mohlo používat i v lékařství. No ale zpět k mému výletu opustil jsem své sídlo a jdu znovu prozkoumat ty ruiny ve kterých našli ty vzorky. Jeskyně byly hlídány méňě než předtím asi už vše důležité odnesli.

 
V jeskyních jsem strávil pár dní zkoumáním maleb a všech těch kreseb a písma. Našel jsem tu i malou kapličku plnou koster zřejmě patří dřívějším obyvatelů. Našel jsem u jedné z koster nějaký talisman alespoň nějaký malý suvenýr.

 
„To bude asi ten talisman co našla Adriana tenkrát v tom sídle.“

Vrátil jsem se po několikadenním průzkumu zpět do svého sídla už brzy vyzkouším ten přípravek na lidech, doufám že se potvrdí má očekávání.

 
Další zajímavý objev psy kteří byli infikováni a byly nějakou dobu zkoumáni a podobně se začínají měnit stávají se z nich takové podivné bytosti podobné šelmám.

 
„Že by naší přátelé kteří nás honí po městě?“

 
Pokusy na lidech jsou úspěšné jsou tu sice vedlejší účinky ale jsem uchvácen. U těch tvorů kteří vznikly ze psů jsem objevil zvláštní schopnost pokud dostanou svojí krev do oběti což dělají jazykem tak jí infikují stejným virem a z člověka se stane něco podobného a ne ty hromady svalů co se stávají z člověka normálně. Kvůli své bezpečnosti jsem zkoušel různé druhy ochrany. Nejlepším způsobem je vypláchnout peroxidem vodíku nebo-li kysličníkem a hned poté vypálit ránu ohněm…..

 
"Mohl by jsi mě vystřídat?“ Zeptal se tom který seděl za volantem a byl zřejmě už unavený a vyčerpaný. „Jistě a máme nějaký cíl cesty?“ Odpověď byla jednoduchá a čekal jsem jí. „Ne cíl cesty nemáme ale slyšel jsem že v sousedním městě jsou obyvatelé z toho ze kterého jsme utekli tak půjdeme asi tam.“ Už jsem se na nic neptal Tom zastavil a já ho vystřídal přidal se k Adrianě která spala s příjemným úsměvem na tváři. „Konec se blíží cítím to a bojím se.“