Noc 2 Tma tmoucí -4

21:45 Skladiště

…………boj pokračoval stále více se přibližují ……….. dostal jsem zásah nějakou bednou nebo co to po mě hodily. Svalil jsem se na zem a vstal jsem s motající hlavou, páčidlo jsem stále svíral v rukách ale pomalu klouzalo skrz všechnu tu krev. Byl jsem sice na nohou ale zatáhli mě do rohu kde mě mydlily v jednom kuse. Za jedním z těch obrů jsem spatřil možnou záchranu, pár kanystrů s benzínem. Vši silou jsem probodl jeden z kanystrů ze kterého začínal téct benzín, bohužel mě zase srazily k zemi kde mi zasazovali tvrdé rány. Nahmatal jsem sirky které jsem nosil stále při sobě, sice nekouřím ale někdy se hodit můžou. Zapálil jsem tedy páčidlo a hodil ho do kaluží benzínu. Pak jsi toho moc nepamatuji uslyšel jsem veliký výbuch a pod jejich ránami jsem upadl do bezvědomí.

00:23 Skladiště

Vzbudil jsem se pár hodin potom krev mi už tak moc netekla a nikde kromě spálených mrtvol a ohořelých těl nic nebylo, byli spálení doslova až na kost. „Ještě že jste takové hory svalů hoši.“ Pomalu jsem vstal, nohy mě sice nechtěli nést ale přeci jen museli poslouchat.

Vydal jsem se hledat Adrianu, vyjel jsem stejným výtahem kterým vyjela ona. Nevěděl jsem kde hledat tak jsem postupoval po patrech a volal jí jménem.

00:58 Prostory nad skladištěm

Když jsem procházel pár posledních pater tak jsem pár zvuků zaslechl mohl to být kdokoli ale přece. Na místě jsem našel jednoho muže který rval lékárničku která byla připevněná ke zdi.

„Mohu vám nějak pomoct pane?“ Byl celý otrhaný a zdá se že dlouho už nespal, nakonec lékárnu vyrval a otočil se ke mně v tu chvíli stál jako by vyděl ducha a já zrovna tak.. „Vždyť my se známe nejste ten muž co byl s námi zavřený tam ve městečku? Máte paměť pane. A co se s vámi stalo?“ Pustil se do vysvětlování.

To jsme utíkali před tím výbuchem a já se propadl a probral jsem se v nějaké šachtě kde jsem vysel zachycený do provazů zřejmě tam často něco tahali a byl ze shora slyšet výbuch. Než jsem se vyškrábal zpět nahoru uplynulo pár hodin a možná i den, celé sídlo bylo zničené a já se vydal hledat něco co bych použil k odjezd. Po cestě po kolejích jsem našel pár kolejí který vedl jinam na něm jsem našel starou drezínu se kterou jsem se sem taky dostal. Když jsem ale dorazil do civilizace našel jsem jen tohle prázdné město plných těch zrůd a ještě něco.

Poslouchal jsem jeho příběh a všechno to čím musel projít než jsme se opět střetli. „A říkal jste ještě o něčem. Ano máte pravdu tady.“ Z brašny která ležela o kus dál mi ukázal pár knih. „Jsou to nějaké deníky které jsem našel v té šachtě když jsem lezl nahoru možná ti budou k užitku já je nepotřebuji. Děkuji tedy.“ Převzal jsem od něj brašnu ve které byli alespoň tři deníky.

„Děkuji za povídání ale musím jít někoho najít. Myslíte tu dívku? Vy jste jí našel? Ano byla v bezvědomí a trochu zraněná když jsem jí našel pojďte za mnou.“ Vydal jsem se za naším málem zapomenutým přítelem.

01:12 Prostory nad skladištěm

Zavedl nás do místnosti kde ležela Adriana na zemi opřená o zeď.Ošetřil jí a po nějaké době se probrala. „Jak dlouho jsem spala? Moc dlouho né.“ Začal hned náš přítel. „To jste vy? Vy jste to přežil.“ Pak ho s radostí objala kolem krku. „A ty jsi tu taky.“ Pokračovala rozhovor směrem ke mně. „Jo jsem tu.“ Sice jsem trošku potlučený ale jsem. Pak Adriana odpočívala a muž se o ní staral. „Omlouvám se ale nejspíš jsem nezaregistroval vaše jméno nebo na něj nebyl čas. Jistě že vám ho řeknu jmenuji se Tom jednoduché. Ano děkuji já jsem Erik a támhleto je Adriana. Jistě teď se na chvíli vytratím.“ Vzal jsem si sebou lékárničku a odešel jsem z místnosti pryč, našel jsem si klidné místo na chodbě u okna kde jsem začal se svým ošetřováním.

01:35 Chodba

Už jsem se vcelku dost ošetřil vydám se podívat jak to vypadá s Adrianou. Vešel jsem do místnosti a co mě překvapilo byl děs všude byla krev ležel tu mrtvý Tom ale po Adrianě nebyli ani stopy. Prohledal jsem celou místnost a hledal jsem něco co by mi pomohlo, nic. Běhal sem po chodbách a nikde nic nebylo ale zaslechl jsem slabý křik ze střechy. Neváhal jsem a utíkal jsem tím směrem, na střeše jsem našel pár těch stvůr a u jedné stála Adriana která byla nejspíš nedobrovolně odvedena. Když jsem byl asi tak uprostřed střechy přišla postava ke mně, chtěl jsem utéct ale od vstupu na střechu přiběhlo pár těch jejich psů.

„Vraťte mi tu dívku.“ Začal jsem křičet na toho obra který mi kupodivu odpověděl. „A proč si myslíš že ti jí vydám stejně jako tebe jí zabiji protože jste nás uvěznily v tom dole ale nás nic nezastaví máme v plánu větší věci než zabít pár lidí ale toho ty se už nedožiješ.“ Vydal povel a Adrianu doslova roztrhaly ty jejich psi na kusy já se prodral mezi nimi zpět na schody kterými jsem sem přišel neobešlo se to bez větších zranění ale vytrval jsem utíkal jsem k místu kde jsem našel Toma ozýval se jejich zvuk jak za mnou běží ale nikde jsem je nevyděl ještě před dveřmi jsem zakopl…………………… Za chvíli jsem se zvedl všude byl klid. „Že by se mi to jen zdálo? Nebo né?“ Rychle jsem vstal na nohy, byl jsem ošetřený ale na několika místech stále zraněný což jsem za pět minut změnil. Pak jsem začal dále uvažovat. Venku bylo auto a nikde žádné nestvůry.  „Můžou být ještě uvnitř nebo to byl jen sen? Dá se to zjistit jednoduše.“ Vydal jsem se za Tomem a Adrianou…………………..