Noc 2 Tma tmoucí -2

18:34 Uličky

Chvilku to trval než jsme přelezli přes několik střech a nakonec jsme spadli do kontejneru ve kterém byli naštěstí krabice. Teď odpočíváme v jedné uličce a tiše se vzpamatováváme z toho co jsme před chvilkou zažily, vrátili se to nepopírám ale proč šli sem, že by msta? To né, možná likvidace všech lidí? Nevím zkusíme to zjistit. „Adriano jsi v pořádku?“ Mlčí a sleduje ruce ve kterých žmoulá malý medailon, ani vzpomínka na minulé dobrodružství. Pak jako vytržená z dlouhého spánku promluví. „Nic mi není ale ty jsi zraněn.“ Poukáže na probodnutou nohu. Až doteď jsem se snažil palčivou bolest přehlížet ale když mi to připomněla začalo to znova. Naštěstí to není nic vážného a žádné trvalé poškození to snad mít nebude. „Nic mi není to se zhojí. Ne nezhojí Eriku ne bez řádného ošetření.“ Dobře přemlouvat jí nebudu. „Dobře musíme najít nějakou lékárnu nebo obchod kde by jsme mohli něco najít na tu nohu.“

18:39 Město

Procházeli jsme městem které bylo jedním slovem pusté. Nikde žádní lidé dokonce ani naši pronásledovatelé, zvláštní. Ještě víc zajímavé bylo že tu neleželi skoro žádné mrtvoly na to kolik ve městě žije lidí, snad utekli. Adriana se mezitím rozhlíží po okolí.

„Tak už jsi našla nějakou lékárnu. Ne ještě né ale možná nějaká bude na policejní stanici.“

Rychlím a kulhavým krokem jsem došel s Adrianinou pomocí do stanice ani zde nikdo nebyl.

„Počkej porozhlédnu se tu.“ A bez dalších slov šla někam jinam. „Copak tu najdeme.“ Došel jsem ke stolku který patřil nejspíš veliteli. „Tady se snad něco užitečného dovím.“ Chvilku jsem se prohraboval všemi papíry a zásuvkami, nemělo to žádný výsledek, prohlédl jsem ještě fax. Správná volba. U faxu byl položen jeden papír, snad to bude něco zajímavého. „Tady jsi.“ Adriana přišla s lékárnou. „Kam ses to ztratil ty simulante.“ Humor co dobré znamení alespoň přebije ten strach. Začínám pročítat papírem a nevěří svým očím. „Cože jak mohli…

Co se stalo Eriku? Poslouchej.“ Začal jsem Adrianě číst ten fax.

Upozorňujeme vás že městu hrozí nebezpečí jde o virus přenášený agresivními jedinci proto doporučujeme okamžitou evakuaci města.

XXXXX

„Cože evakuace ale co bude s námi.“ Blbá věc takhle jsem jí zkazil náladu. „Nic chvilku počkáme a vyrazíme.“ Podivné kdo mohl vědět o těch stvůrách když jsme přežili jen my, nevím.“ Pak se Adriana podívala na tu nohu, bylo to horší než jsem myslel velká tržná rána.

Horší bylo zjištění že mi   tu nohu musí zašít. „Bohužel ti nemůžu dát nic na bolest promiň.“

Promiň no co se dá dělat vzal jsem a sroloval jsem jedny lejstra a pořádně se zakousl, pak začalo šití.

Byla to opravdová hrůza a kromě šití a obvazování mi musela vyndat pár malých kousků co tam zůstaly. Nevím jestli to bylo tou únavou, bolestí nebo obojím ale uprostřed všeho toho jsem ztratil vědomí.

21:01 Město- Policejní stanice

Vzbudil jsem se někdy pozdě večer Adriana nebyla nikde a všude bylo strašidelné ticho. „Né zase j e pryč t nemůže být pravda snad je pořád tady.“ S menšími obtížemi jsem vstal ze stolu kde na mě pracovala Adriana při pokusu o chůzi jsem cítil stejnou bolest jako předtím, nakonec jsem se zkusil přemoct a udělat pár kroků. Zase nic tentokrát jsem se ocitl na zemi,Adriana přiběhla chvilku poté. „Co to vyvádíš zničíš to šití.“ Bez protestů jsem zůstal ležet na podlaze. „Jak dlouho jsem byl mimo? Pár hodin. Byli tu někde ty obludy? Né žádné jsem nezahlédla moc blízko ale potulujou se v úkrytech a sledují nás.“ Chvilku jsem se pokoušel o normální kroky ale žádný nezabral až když nebylo venku vidět na krok přišli blíž to mě donutilo k chůzi a zapomněl jsem na bolest. „Rychle dozadu.“ Zakřičela Adriana stojící u jedněch dveří. Reflexivně jsem běžel za ní za mnou se ozýval jen zvuk ničících se dveří.

Doběhli jsme někam kde to bylo horší než předtím cely! „No je to tu sice bezpečný ale jak se odsud dostaneme když na všech oknech jsou mříže?“