Noc -4

23:01 Šachta
Padal jsem nějakou dobu než jsem dopadl. Dopad? Ale kam? Nejsem mrtvý jen trochu potlučený. Konečně se mi podaří otevřít oči…. Asi jsem spadl do nějaké šachty…už to vidím zachytil jsem se do nějakých starých provazů a kořenů …nebo co to je. Když jsem se vymotal z kořenů slezl jsem po nich dolů. „Nahoře by mě asi nečekalo nic dobrého.“  Konečně dole. Když jsem se rozhlídnul kolem zjistil jsem že jsem nespadl do ledajaké šachty. „Jak se zdá spadl jsem do šachty nějakého starého dolu, snad tu bude někdo kdo mi pomůže.“ Rozhodl jsem se vydat se vstříc dolům ať skrývají cokoli.

23:18 Důl
Po menším bloudění chodbami dolu jsem se dostal do větší chodby která byla osvětlená. „Konečně světlo to by mohlo znamenat lidi.“ Ozývá se nějaké dunění reflexivně zůstávám schován ve stínu tmavé chodby a sleduji přicházející postavu., jde ke mně veliký stín. „To nemůže být pravda oni jsou i tady.“ Projde kolem mě obr podobný těm které jsem potkával po městě…. Obr kolem mě prošel bez povšimnutí, na zádech nese nějakou věc…. „musím blíž.“ Když více nakouknu do chodby spatřím hnusný obrázek…. Obr nese mrtvé lidské tělo… celé je pořezané a potrhané. „Odkud ho asi nese“ proběhne mi hlavou když se vzdálí dál do chodby. Přestal jsem spekulovat a vydal jsem se opačným směrem než jde obr.

23:27 Laboratoř
PO cestě chodbou odkud přišel obr jsem se dostal do nějaké laboratoře…. „Co to tu je?“ Opatrně procházím laboratoří a koukám na všechny možné zkumavky a chemikálie… „Většinu z toho ani neznám.“ Když jsem se dostal dál do laboratoře  našel jsem tam další místnost..plnou cel a chirurgického náčiní. „Tak to je vrchol.“ V celách jsou lidé. Utíkám rychle k nim a snažím se zjistit jak jsou na tom. Jsou zde nějací dva muži a Adriana. „Konečně jsem tě našel kde to jsme?“ Unaveně zvedne hlavu a když zjistí že sem to já okamžitě ožije a jde k mřížím. „Jsem ráda že tě vidím. Já taky ale děkování si necháme na konec nejdřív vás odsud dostanu.“ Odběhl jsem od klecí a začal v laboratoři hledat nějaký klíč nebo něco jiného. Marně nic tu nebylo, šel jsem tedy opatrně zpět do tunelu a tam jsem našel starý krumpáč. „To by mohlo posloužit jako klíč.“ Sebral jsem ho a co nejrychleji sem se vracel ke klecím. „Ustupte stranou.“ Upozornil jsem všechny a napřáhl se……
Ozvala se rána a krumpáč se zlomil. „No tím to nepůjde.“ A vydal jsem se hledat něco jiného, právě když jsem probíhal laboratoří dostal jsem nápad. Z chemie jsem si moc zkušeností neodnesl ale nějakou kyselinou by se ty mříže rozleptat dali. Začal jsem hledat v laboratoři a zkoušel jednotlivé kyseliny na zlomený konec krumpáče. Když jsem našel tu správnou vrátil jsem se k celám a polil jí zámky. K údivu všech se to povedlo kyselina rozleptala zámky a byli volní….. Ale v zápětí jsem ucítil silné mačkaní na mém krku, byl to ten obr kterého jsem vyděl před tím ten hluk při prvním pokusu o otevření ho musel přivolat. Pomalu se mi začal rozmazávat obraz když mě obr pustil a zaměřil se na jednoho z mužů co byli uvězněni s Adrianou, jakmile mě pustil všiml jsem si toho co se stalo. Jeden z těch dvou zarazil obrovi krumpáč do zad, ten mu to však oplatil úderem a následně ho chytil pod krkem a…………..
Utrhl mu hlavu..nemůžu tomu uvěřit oni mají až takovou sílu. Když jsem se vzpamatoval obr už mířil na mě, nevěděl jsem co dělat a tak jsem na něj napřáhl ruku. K jeho smůle jsem zapomněl na kyselinu a ta mu začala rozleptávat obličej.  „Hnusném pohled.“ Proběhlo mi hlavou pak nevím čím to je ale vytrhl jsem mu krumpáč ze zad začal s ním mlátit ležícího obra v agonii přes rozleptaný obličej.  Když jsem se vzpamatoval tak velikán už nehnul ani brvou. Z hlavy mu zbyl doslova jen mastný flek. Pohlédl jsem na své druhy kteří měli zváštní výraz v obličeji ba se mě možná báli, při pohledu na své zakrvácené ruce jsem hodil krumpáč na zem a šel jsem pryč. Ostatní se vydali za mnou s už uklidněným výrazem. Když jsem se všichni tři prodírali tunely a hledali cestu ven tak mě Adriana upozornila na další podivnou místnost. Vydali jsme se tedy krátkou chodbou k místnosti.

23:49 Studovna
Když jsme byli uvnitř spatřili jsme mnoho knih, zápisků  a bůh ví čeho ještě, dostali jsme se do jakési pracovny nebo studovny. Prozkoumali jsme to tu dopodrobna nenašli jsme skoro nic až na osobní deník nějakého muže:

Přistěhoval jsem se do tohoto kraje protože jsem si myslel že tu budu mít konečně klid a čas na své výzkumy.
Našel jsem tu mnoho knih o různých vědách ale také o okultizmu a magii jak se zdá minulý majitel byl cvok.
Když jsem chtěl vyhodit ty nepotřebné knihy a jednu jsem si pročítal tak mě až  tak moc špatné nepřipadali.. naopak dost jsi v nich v poslední době čtu.
Už delší dobu zkoumám a čtu si v těch záhadných knihách jak se zdá můj výzkum díky nim jde kupředu je v nich spoustu užitečných věcí.
Dlouho jsem nezapsal své dojmy z výzkumu ale to proto že se mi to podařilo. Zkombinoval jsem lidskou DNA s něčím čemu nikdo asi nerozumí. Pomocí těch  knih jsem vyrobil jakousi krev dávných válečníků noci. Nejsou to nějací démoni z minulosti ale je to jakási látka podobná dnešním drogám kterou si brala jedna sekta kteří si říkali válečníci noci a podle nich se ta droga z knihy také jmenuje. Ta droga způsobuje proměnu na úplně něco jiného,  změní DNA člověka a člověk se značně změní ve vlastnostech a lehce na vzhledu. Narostou mu svali ale otupí mozek tělo vzroste do velikých rozměrů a stává se odolným, díky tmě se stává ještě silnějším ale nechápu jak. Zranitelní jsou většinou v oblastech hlavy, jinak se dá předpokládat že jsou téměř nezničitelní i bez končetin dokáží žít bojovat a chodit. Jedinou možností by bylo oddělení všech končetin a roztrhání těla na kusy ale netroufám si to zkoušet. 
Výzkum pokračuje dál a dál pořád objevuji nové a lepší věci ohledně válečnické krve……..

Zde zápisky končí zbytek stránek je vytržen z deníku. „Tak ten chlápek o kterém jsem přijel dělat článek, tak ten má s tímhle taky dost společného divný město. Alespoň že tam bylo jak je zabít. “  Je čas vypadnout z tohohle pekla…………