Nikdy jsem na duchy moc nevěřila...

Nikdy jsem na duchy moc nevěřila. Ano, bála jsem se neznáma, ale to asi každý. Jenže najednou se vše změnilo.

Vyrůstám v rodině, kde je láska dost vzdálené slovo. V rodině, která je chladná jako psí čumák. Celý život v sobě potlačuju vztek, bolest a nenávist. Ale v životě by mě nenapadlo, že v mých patnácti letech nebudu se spolužačkama drbat ostatní, nýbrž procházet se mezi hroby na hřbitově a ještě z toho mít uklidňující pocit „naplnění“.

Jsem na pohled normální holka jako ostatní…barevné oblečení, nalíčená, upravené vlasy a tak. Ale uvnitř opravdu hodně hluboko, tam, kam nikdo jiný nesmí, se skrývá docela jiný člověk. Ne, nemám schizofrenii…

Všechno začalo, když jsem jednou seděla v autobuse a jela domů z doučování na přijímačky.

Unaveně jsem koukala z okna na míhající se stromy v parku.Když v tom jsem uviděla nepatrný, ale přesto dobře zřetelný záblesk postavy. Byla to hubená skoro anorektická postava ženy. A přesně podle popisu ducha: roztřesené, jakoby z mlhy utkané obrysy, chybějící obličej, nezvykle šedá barva a děsivá mlčenlivost..Ale bylo na ní poznat, že je dost smutná-něco ji hodně trápilo.Člověk by řekl, že je to ze stresu a únavy. Já si to říkala taky, ale později se ukázalo, že to není pravda. Chodím k homeopatičce a po dlouhém váhání jí tohle řekla. Ta mi k mému údivu řekla, že to není z přepracování, ale že mám něco jako „dar“. Představte si duši člověka s takovými jakoby „otvory“. Obyčejná duše je má všechny zašpuntované, ale někteří lidé je mají otevřené. Bohužel patřím mezi ně.

Po nějaké době jsem jen tak spokojeně ležela na posteli a zavřela oči. Najednou mi z očí začaly téct slzy. Přitom jsem neměla nejmenší důvod brečet! Nechala jsem je pořád zavřené a v tom jsem uviděla zase tu samou ženu co jsem viděla poprvé. Jenže nebyla sama. Na krku se jí objevily z každé strany jedna ruka se sekáčkem a proti sobě jí podřízli hrdlo. Potom už jen tma.

Před tímhle zážitkem se mi stávaly jednotlivé nepatrné zážitky a myšlenky něco jako puzzle, které potřebovaly poskládat.

Jako třeba, že jsem najednou měla hrůzu jenom z velkých nožů, který mi v životě nevadily nebo se mi ukazovala kapající krev.

Postupem času, jsme zjistily, že se mi zjevil minulý život. Jenže z těhle dvou maličkostí nevím vůbec nic. A proto vás, kteří s tímhle už nějaké zkušenosti máte, napište mi na mail. Díky moc za jakoukoliv radu nebo něco.

Není to vymyšlené, protože nemám tak bujnou fantazii a na tohle bych sama nepřišla. Kdo chcete věřte, kdo ne neberu vám to.