Neviditelná
Krátký příběh o životě, lásce a tak vůbec.
Cítím její dech na krku. V naprosté temnotě se pomalu přibližuje. Její rty se mě téměř dotýkají a elektrizující chvění se rozbíhá po celém těle. Napjatě očekávám dotyk, ale ten nepřichází. Neviditelná se pohybuje. Její dech stoupá směrem k mé tváři, pokračuje a zastaví se až přímo přede mnou. Přes zavřené oči nic nevidím, ale v nejhlubší noci to stejně nic nemění.
Natáhnu ruku a narazím na její bok. Je nahá. Vyzařuje teplo a lehce se chvěje. Téměř nepostřehnutelně jako když si jarní vánek pohrává s větvičkou. Její svaly se napínají a uvolňují, jak přejíždím rukou přes boky a pas. Prsty obepisuji linie a v duchu si tvořím obraz. Neviditelná nabírá kontury.
Roztřese se silněji. Vypadá snad jako by chtěla plakat.
"Pšt, to bude v pořádku," uklidňuju ji, ale nevím vlastně proč.
Obejmu ji a přitáhnu k sobě. Vnímám ji celým povrchem těla. Musím být také nahý. Pomalu se uklidní, zajede mi prsty do vlasů a přitahuje si moji hlavu ke své. Dotkneme se rty jen na chviličku a potom téměř polekaně ucukne. Skrz kůži do mě přechází její bojácnost.
Vzadu v hlavě mi ale už v tu chvíli něco vrtalo.
Proč mám pocit, že něco není správně? Nutkání si na něco vzpomenout. Nevím na co. Trochu jako Déjà vu. Teď a tady – právě tenhle moment je ale přece jedinečný. Smysly mám napjaté; kdybych zakmital jazykem ve vzduchu jako had, tak bych cítil její vůni. Intenzivně prožívám přítomnost…
A pak mi to došlo.
"Kdo jsi?"
Neodpověděla.
Zvedla koutky (neviděl jsem to, ale prostě věděl) a celou svou silou se přitiskla ke mně. Náhle, jako když luskne, zmizely všechny myšlenky. Byla jen ona a její horké tělo. Rukou jsem pomalu stoupal od kolene vzhůru. Chvěla se a…
Mračil se na mě šedý strop. V hlavě doznívala ozvěna jejího dechu a po těle jsem stále cítil její prsty. Neviditelná zmizela jako každé ráno. Odešel jsem z jejího temného světa představ zpátky, na místo, kde sice barvy jsou, ale skládají se jen z odstínů seprané šedi. Zavřel jsem oči a snažil se vrátit, ale nešlo to. S pomalu doznívající erekcí začínal nový den.
Nesnáším návraty do reality.
Diskuse článku
ty kráso
kdyby takhle vypadala nejdementnější série fifty shades, tak bych chápala, že to musí číst tolik lidí, a možná bych si to přečetla i já sama...
ale musim říct, že jsem si přála nápaditější konec
^_^
Ach, odzbrojující konec
Náhodné moudro a přísloví
Vina spáchaná mnohými zůstává nepotrestána. (Lucanus)
FAQ • Ústava Města • Kontakt
Na tento web se vztahuje autorský zákon platný na území České Republiky v plném znění.
Dále také tzv. Ústava Města Mrtvých = date("Y");?> ©