Nebeská světovláda

Neonové poutače nočních klubů se zachvěly v burácení motoru černého Cadillacu a já začal proklínat své vláčné tělo, jež vzdorovalo snaze odlepit se od deštěm nasáklého asfaltu. Heroin je parchant. Vydávil jsem si na košili dva krvavý hleny. Smích tý štětky za volantem se sladil s řehtáním všech tří set koňů pod kapotou a kaučuk pneumatik bolestně zakvílel, jak se odíral o hrubou vozovku. To už jsem téměř stál na dvou a chytal balanc. Jenže už mě měl zřejmě velkej kápo tam nahoře plný zuby, protože v tu chvíli se mi před očima zablýskl chrom chladiče a já na okamžik ztratil vědomí. Spíš chrchlám než dejchám. Hádám žebro v plíci a všechny ostatní kosti zpřerážený. Ale co, otevřu oči a ještě jednou se rozhlídnu po špíně světa. Stojí nade mnou s rozkročenýma nohama. Laciný bílý šatičky s květinovým vzorem mi svým vzezřením sdělují, že se opravdu snaží mě dostat kam patřím. Ostatně ona sama je na tom podobně. Rozcuchaný blond vlasy a pár šrámů nasáklých potem ale přehlušuje sebevědomý výraz ve tváři podpořený nechutným přežvykováním růžový gumy a samozřejmě poctivou dřevěnou pálkou na baseball. Moc jí to sluší. Kdybych mohl, hned bych ji políbil za to její sladký: "Chcípni". "Pro tebe všechno zlato," chtěl jsem stylově odpovědět, ale její ruce byly rychlejší. Povím vám upřímně, že všechno co jste kdy slyšeli o předsmrtných zážitcích a filmových pásech plných nostalgických snímků ze života, je snůška keců. Já viděl jenom macatýho jointa plujícího v blahu extatických pohybů tanečnic bez svršků. Zkrátka nejlepší odchod do pekelnejch kotlů. No a právě při myšlenkách na ostrej čertovskej guláš se něco podělalo. "Vítej, zbloudilče!", hřmělo mi vlídně skrz celou duši. Člověk jako mrtvola vnímá hlasy moc podivně, ovšem pokračování byla podpásovka: "Nacházíš se v Nebi!" Chtěl jsem prohodit něco moc sprostýho, ale hlas mluvil dál: "Sektor létání se nachází na oblaku gamma, hudební škola se zaměřením hry na harfu v mračnu theta. Oblaky alfa a omega jsou vyhrazeny pro Boha a prosíme Tě, abys nevstupoval bez ohlášení. V případě jakýchkoliv dalších dotazů o Nebeské říši navštiv naše informační centrum Sluneční paprsek ve střední části Nebe. Nyní se můžeš volně pohybovat." Musel jsem se definitivně sjet. Zkusil jsem u sebe najít svůj předsmrtný smotek konopí, ale marně. Tak jsem tam jen chvíli zmraženě stál (nebo se vznášel, nevím přesně), a poté jsem se vydal vpřed na průzkum. Musím uznat, že Nebe má opravdu fungující infrastrukturu. Vzdělání, doprava, kultura – všechno tip ťop a ponořené v nasládlém bělonachovém oparu mlhy a meditativní muziky. "Bože, to je ale volovina!", pomyslel jsem si a téměř ihned mou existenci rozvibrovala hluboká a vřelá odpověď: "Bůh je momentálně zaneprázdněn. Domluvte si prosím schůzku v infocentru." Seznal jsem, že to bude první místo, kam bych měl zavítat a vyříkat si s nimi spoustu věcí. Hned po trafice. Potřebuju žváro, nebo to tu nevydržím. Tentokrát mě ale onen HLAS svou odpovědí opravdu dopálil: "Nacházíš se v Nebi – centru pokrokové čistoty. Drogy zde nejsou k dostání." Nejenom že mi sonduje myšlenky jako nějakej Velkej Bratr, ale ještě navíc… a alou pro informace! "…bez cigaret? Ženský mají samostatný Nebe? Žádný kalby až do noci? Žádná zábava?" Asi vám nebudu lhát, když řeknu, že moje průsvitná podstata musela být v tu chvíli zbarvená do rudofialova. "Dobrodinče," opáčil medový hlas, "zábavy je přeci Nebeská říše plna, knihovnu nalezneš vedle andělské školy a dnešního večera koná se velkolepý koncert klasické hudby z dílen mistra Bacha." Chtěl jsem se zeptat na dílo mistra Paula Van Dyka ale přísné, andělsky modré oči jakoby mou otázku předem prohlédly a kadeřavá hlava s přátelským úsměvem jemně naznačila zápornou odpověď. Vřel jsem vztekem a vypustil na pracovníka informační služby ty nejodpornější výrazy, jaký mě máma naučila, ale všechny jakoby ho jenom ladně obepluly a on se na mě pouze blaženě usmál. Provokatér! Kopnul jsem mu do pracovního pultu, ale nedocílil tím ničeho víc, než jemného rozčeření mlhavé podlahy. "Vždyť mám hořet v pekle zavěšenej na hácích, s trojzubcem v zádech a dusit se sírou!" vypustil jsem ze sebe z posledních sil." "Můj milý," dostalo se mi v odpověď, "z trestání nepěkných skutků nikdo nemá užitek. Raději Ti ukážeme cestu Lásky." Bez rozloučení jsem rezignovaně odplachtil. Tohle je nejdokonalejší nápravný zařízení ve vesmíru. Žvásty o spáse pro každou duši jsou teda pravdivý. "Ale sakra! Bože! Říká Ti něco pojem svo – bo - da?" Naneštěstí ničeho než mocného "Bůh je momentálně zaneprázdněn…" jsem se nedočkal. Ječel jsem do všech stran naráz, s chutí posbírat veškerou artilerii světa, nadělat jim z toho jejich láskyplnýhlo oblačnýho gulagu bouřilvý tornáda a nacpat jim je víte kam. Běsnil jsem tu několik let, svolával démony a krupobití a ještě ani pára se nezvedla. A teď… se chystám na misku ovesné kaše. A víte co mě napadlo? Že on ani ten Johann Sebastian nezní tak špatně.