když se to stalo,bylo jim 15.On se jmenoval Patrik a ona Eva.
Byla noc a bylo 12 hodin,kostelní hodiny odbíjeli půlnoc.Okolí se topilo ve tmě,široko daleko ani světýlko,všude klid.
Eva vyšla z domu a protože se sebemenší zvuk rozléhal okolím,přelezla plot.S Patrikem měli smluvený místo,kde se sejdou,a tak Eva potichounku šla vstříct temnotě až k cíli.
Patrik už jí čekal,netušíce,žese nedočká.Než si totiž Eva všimla auta které vyjíždělo ze zatáčky,bylo pozdě.Patrik čekal,čekal hodinu,a pomyslel si že se Evě nepodařilo proniknout ven…a vrátil se tou samou cestou domů….
Druhý den byl slunečný,Patrik neváhal a šel za Evou,aby jí viděl aspoň dneska.Zazvonil,ale otevřela mu místo Evi evina mamka…
,,dobrý den,je doma Eva?"Zeptal se Patrik…odpovědi se však nedočkal,paní se rozplakala.
,,Eva není doma,Evička je mrtvá."…
Oba jako by zkameněli,Patrik nemohl uvěřit tomu co právě slyšel….do očí se mu draly slzy.
jen někde uvnitř,v myšlenkách daleko od všech,mu znělo "nééé"….
A když na rakev padla poslední květina,poslední slza,on padl taky.
Diskuse článku
je to sice priemerne, ale podla mna fajn. len keby si trosku rozvila
Město Mrtvých
Náhodné moudro a přísloví
Příznivý osud prověřuije lidi šťastné, nepříznivý velké. (Plinius)Statistiky
FAQ • Ústava Města • Kontakt
Na tento web se vztahuje autorský zákon platný na území České Republiky v plném znění.
Dále také tzv. Ústava Města Mrtvých ©