Míjí panelové domy, satelity na špici těchto budov. Míjí takřka opuštěné parky, kde jsou jediným, byť nepatrným zdrojem světla žhnoucí konce cigaret. Lavičky, na kterých sedí mládež, vesele hovořící a kouřící. Skupinka mladých je pokryta tmou, ale on je vidí.
„Slyšíte to bzučení?“, otáže se jedna z dívek přiopilým hlasem.
Ostatní se na chvilku zaposlouchají a posléze přikyvují. On však letí dál. Míjí autobusovou zastávku, na které postávají nervózní bezdomovci a popíjejí krabicové víno. Míjí i starou oprýskanou továrnu, ve které jistě přespávají další lidé bez domova. To ho však nezajímá, pokračuje dál.
A za okamžik spatří svůj cíl. Světlem zaplněné otevřené okno. Vletí do něj. Octne se v pokoji, který by mohl být pracovnou. Ani to ho však nezajímá. Chce jen jedno: krev.
Zaujme strategickou polohu na stole hned vedle počítačové myši. Nevšimne si páru očí, které ho bedlivě sledují. Nevnímá ani stín, vznášející se opatrně nad ním. Jen vyčkává.
A pak – jediný dopad knihy na stůl – nedokáže včas zareagovat. Smrt ho neminula. Ruka smete mrtvého komára ze stolu
Diskuse článku
první odstavec mi připoměl jeden text od VF 
ale jinak článek co neublíží, ale ani nějak na dlouho nezaujme, takový průměr.. ale piš dál...tady nejsme odborníci na kritiku 
Abych pravdu řekl, tak nevím, co bych si z toho měl odnést... Pokud nějakou pomíjivost života či tak, tak by to šlo určitě vyjádřit i jinak a lépe. Je to na mě už příliš strohé.
Město Mrtvých
Náhodné moudro a přísloví
Máme se chovat tak jako bychom nežili kvůli tělu, ale jako kdybychom bez těla nemohli žít. (Seneca)Statistiky
FAQ • Ústava Města • Kontakt
Na tento web se vztahuje autorský zákon platný na území České Republiky v plném znění.
Dále také tzv. Ústava Města Mrtvých ©