Malý výtržek z mého života

„…Elektron opustí fotosystém 1……“ Už aby zvonilo! Páteční , poslední hodina utíká až nevěřícně pomalu. Pohled na obličeje znuděných spolužáků, z nichž už většina opustila myšlenkami budovu školy, na náladě nepřidá. Ale už za pár hodin pojedeme ve vlaku, a budeme si užívat tu bezstarostnost , která přichází s jarními prázdninami. „Crrrrrrr“ – Zvuk zvonku , křik dětí tlačících se ve frontě na oběd , výstražný zvuk autobusu……… Pískání vlaku.

Miluju cestování vlakem! Nejedeme dlouho – jen pár zastávek . 8 Lidí (3 slečny a 5 chlapců ) kráčí po hlavní silnici směrem k malé chatě. Konečně jsme dorazili. Chata je hezká , sice trochu malá , ale to nevadí , stejně budeme většinu času trávit venku u ohniště.

Když tak sedím a přemýšlím, tak si říkám , že je tam naprosto nejlepší složení lidí. Jsme tam tři holky – Já a dvě moje kamarádky , který mi jsou fakt nejbližší a mám je obě moc ráda a pět kluků – no , a mezi nimi i  ON ….  Když napíšu on , tak nemá smysl se k tomu nějak blíže vyjadřovat  – prostě on. Všechno je báječný , bavíme se , povídáme si , děláme blbosti , vtipkujeme, popíjíme – musím přiznat , že mi bylo skvěle.

Už bylo celkem k ránu, když jsme se ve čtyřech šli koukat do chaty na film. Dva nás opustili – zůstali jsme tam sami. Leželi jsme vedle sebe a sledovali film. Byli jsme u sebe blízko , rukama jsme se trochu dotýkali. Pak mě z ničeho nic začal hladit malíčkem po ruce – jen maličko , nejdřív jsem si myslela že se mi to jen zdá , ale když jsem zjistila, že ne, tak se mi rozbušilo srdce – Po tak takové době se objevil náznak náklonnosti i z jeho strany. On věděl, že jsem do něj zamilovaná. Nebyla jsem schopná ničeho, a přitom se vlastně skoro nic nestalo. 

Skončil film a dovnitř vtrhli ostatní , že se pustí další film a u toho budeme usínat. Chata je opravdu malá, a tak na každého připadlo opravdu jen velmi málo místa – mě to nevadilo – aspoň jsem mu byla blíž. Film už běžel a my sobě byli ještě blíž než předtím. Zase začal. Teď už sem nemohla nic nedělat. Poposunula sem svojí dlaň trochu níž – blíž k jeho a on mě chytnul za ruku. Byla jsem v sedmém nebi! Tohle jsem si představovala ve snech – než jsme na chatu odjeli a teď se to opravdu stalo. Začal mě hladit. Po břiše , po nohách , po zádech…. Prostě všude. Já sem nezůstávala pozadu. Užívala jsem si každý jeho dotek. Každou vteřinu, každý kousíček jeho těla. Zvedla jsem oči a podívala jsem se na něj, chvilku jsme na sebe koukali a pak jsme se začali líbat. Miluji těch pár , když se na sebe jen koukáme , než se políbíme. V tu chvíli už jsem byla snad nejšťastnější. Líbá krásně. Nevím , jak dlouhou dobu jsme spolu strávili. Když už jsme byli oba ospalí a jen jsme leželi a dívali se na sebe , přejížděla jsem mu prstem po obličeji – tváře, rty, čelo pak jsem mu zajela i do vlasů a pořád dokola a on usnul . Bylo to krásný . Položila jsem si hlavu k jeho rameni a ruku jsem si položila na jeho tělo a spokojeně jsem usnula.

Ráno však bylo všechno jinak. Neřekli jsme si ani slovo. Jakoby se nic nestalo. Nic jsem si z toho nedělala – myslela jsem, že to nechce řešit před ostatníma. Jenže on to nechtěl řešit vůbec. Choval se, jakoby to pro něj nic neznamenalo, a taky že nejspíš neznamenalo. Nevím proč to udělal. Ví , že jsem do něho zamilovaná, a že to rozhodně nebudu brát jenom jako „prázdninový úlet“, a přesto to udělal. Přesto mi dal tu obrovskou naději. Miluju ho , ale zároveň ho za to nesnáším.  Ve svých snech ho pořád vidím jak mě líbá a chci  s ním být , ale pořád je ve mně něco co mu nedokáže odpustit. V tuto chvíli je to jedno. On mě nechce. Měl mě asi jenom pro zábavu. Mrzí mě to , ale i přesto jsem ráda, že jsem aspoň na chvíli byla šťastná – opravdu šťastná!!!