Lola

Byl tam. Ten, kvůli kterému přišla o všechno. Ten, kterému tak ublížila. Stáli proti sobě a upřeně si hleděli do očí.
…
O 5 let dříve
"Co děláš?" "Nic." Odvětila Lola, zaklapla svůj notebook, ze starého věšáku v předsíni sebrala bundu a vytratila se na tajné místo, které znali jen oni dva. Lola a Ben. Do uší jí hrála písnička. Jejich písnička. "Chci tě vidět." Zpráva odstraněna. Vymazat vše? Všechny zprávy vymazány. Kéž by se dali vymazat nejen zprávy. Povzdechla si Lola a zapálila si cigaretu.
Seděla na skále, poslouchala šum nočního lesa a vzpomínala na jejich poprvé. Na  svoje poprvé. Na jejich naposledy. Seděla na skále, poslouchala šum nočního lesa a zapálila si další cigaretu.

"Kde si byla?" "Nikde." Odvětila Lola, vzala svůj notebook a zkontrolovala chat. Nenapsal. Nenapíše. Už nikdy nenapíše. Už dostal co chtěl. Jí. Naivní nevinnou holku. Teď už nebyla nevinná. Byla zamilovaná, podvedená, zneužitá, na zhroucení. Jen ne nevinná.
…

"Dome! Dominiku!" "Ahoj." Řekl Dominik, chytil Lolu kolem ramen a políbil jí vlasy, přestože byli jen přátelé. "Půjdem k vám?" řekla Lola s šibalským úsměvem. "Ne. Někoho ti chci představit". Lola se zarazila. Byla překvapená a zmateně přemýšlela koho jí chce Dominik představit. O jeho známostech věděla vše stejně tak jako on o jejích. Ale nikdy nikoho nikdo nepředstavoval. Nebylo koho. Nebylo proč.
"Tohle je Jane." řekl Dominik, když došli s Lolou na zastávku, kde už netrpělivě, nebo snad nervózně, přešlapovala neznámá zrzka ve vínovém kabátku. "Ahoj" odpověděla Lola a s uchvácením hleděla jak podzimní slunko proniká zrzavými, vlnitými vlasy. "Ráda tě poznávám." řekla Jane a podala Lole ruku. Vyměnili si ještě pár bezvýznamných slov a Lola se s výmluvnou historkou rozloučila. Nastoupila do autobusu a sledovala jak zamilovaný pár mizí z dohledu. Na příští zastávce vystoupila a šla. Nevěděla kam jde. Věděla jen, že se musí projít a vstřebat co se právě stalo. Proč jí Dom o Jane nikdy neřekl? Myslela si, že si říkají všechno. Asi ne.

Byl páteční večer. Dominik byl na víkend u Jane. Zase. Lola otráveně seděla v křesle a přemýšlela co dělat. Z přemýšlení jí vyrušil zvonící mobil hlásící sms zprávu. "sme v klubu, přijď!" Lola nadšeně vyskočila, oblékla si bílé šatičky s flitry a s radostí, že se v nich může předvést, vyrazila do víru velkoměsta.
Posilněná několika panáky tequily, na které byla pozvána neznámým sympatickým klukem, si se zájmem prohlíží kluka, který si právě na baru objednal pivo. Střetli se pohledem. Pohledný neznámý se pomalu blíží k Lole, která se urputně snaží vzpomenout odkud ho zná. "Neznáme se?" Zašeptal Lole a líbezně se usmál. "Ivo!" vykřikla Lola a s nadšením ho objala. Ivo. Kamarád z dětství. Dětská láska. Kolik let se neviděli. Měli si toho tolik co říct. Ale neřekli si nic. Ivo si přitáhl Lolu k sobě a začal jí líbat. Nejdřív něžně pak vašnivě. Jeden pohled stačil a oba věděli, že se to stane. Konečně.
Lola se probudila spokojená, šťastná. S úsměvem hleděla jak Ivo spí. Vypadá taky spokojeně, pomyslela si, vyskočila na něj a začla ho líbat. Dobré ráno lásko, řekl Ivo a polibek jí oplatil. Vyrušil je až zvonící mobil. Dominik.

"Kde si?! potřebuju s tebou mluvit. Hned. Prosím." Lola rozpačitě odpověděla a slíbila, že večer přijde. Nemůže jít hned. Nechce. Tolik let na sebe s Ivem mysleli. Tolik let se chtěli opět setkat. Tolik let chtěli být zase spolu. Doopravdy spolu. Tak přeci neodejde hned jen jak Dominik zavolá. Ona taky Dominikovi volala, chtěla ho vidět, chtěla si s ním povídat, chtěla s ním zajít do hospody. Neměl čas. Byl s Jane.
Celý den zůstali v posteli. Leželi. Povídali si. Byli štastní. Snažili se vynahradit si ty roky co se neviděli. Co se Ivo musel po rozvodu rodičů odstěhovat na druhej konec republiky. Teď už je zpátky. Má po otci byt a můžou být zase spolu.
"Tak pa." rozloučili se polibkem a Lola se rozběhla na autobus.

"To je dost!" řekl Dom a objal Lolu, když k němu konečně dorazila. "Co se stalo?!" zeptala se  udiveně Lola. Miluju tě, chci být jen s tebou. Vždycky jsem chtěl, ale nechtěl jsem si to připustit. Chtěl Dominik říct, ale neřekl.Věděl že strávila noc s Ivem. Věděl, že na něj pořád myslí. Promeškal svojí šanci. Kdyby tak včera nešla do toho klubu. Kdyby se tak přiznal už dřív. Kdyby tak věděla, že se jí vyhíbá schválně. Kdyby jen věděla, že Jane byla jen náhražka za ní. "Tak o čem si chtěl semnou mluvit?" "Jane se semnou rozešla." Zalhal Dom a provinile sklopil oči. "To mě moc mrzí" překvapivě odpověděla Lola a kamaráda objala. "Potřebuju se opít." Řekl Dom a došel do kuchyně pro flašku vodky. Kdyby tak věděla, že se  neopíjí kvůli Jane, ale kvůli ní. Jane je skvělá holka, ale není to Lola. Povídali si dlouho do noci. Byli opilí. Byli sami. Políbili se. Líbali se už dřív, ale nikdy to nebylo takové. Líbali se víc a víc. Lola se nebránila. Nebránila se ničemu. Chtěla Dominika. Dominik chtěl Lolu. Tolikrát si oba představovali jaký by to asi bylo. Ale byli to kamarádi. Až doteď. Teď  už to byli milenci. Jejich žhavá propletená těla byla osvícena svitem dohořívající svíčky. Na nic nedokázali myslet. Co Jane? Co Ivo? Na nic nechtěli myslet. Dominikovi plán vyšel. Svedl Lolu. Jane nic netušila. Ikdyby bylo mu to jedno. Chtěl být s Lolou a to teď byl, nic jiného ho nezajímalo.

Lola se probudila. Už ne tak spokojená a šťastná. Nebylo jí dobře. Měla pocit viny. Nevěděla co se vlastně stalo. Nevěděla co chce. Nevěděla co má dělat. Oblékla se a potichu se vytratila domů.


Telefon nepřestává vyzvánět. Dominik. Ivo. Lola neví co má dělat. Neví co má říct. Neví co chce. Koho chce. Slzy jí stékají po tváři. Strhává bundu a beží. Běží na tajné místo. Na její místo. Stojí na skále. Chce skočit. Tak by to bylo jednoduché. Ale ten krok je tak těžký. A tak sobecký. Utře si slzy, sedne si a poslouchá šum nočního lesa a zapaluje si cigaretu.

Telefon po dlouhé době ohlasí sms zprávu. Dominikova máma. Dominik si vzal život. Nemohl bez ní být. Lola nemůže unést vinu, kterou cítí. Běží na tajné místo. Lola stojí na skále, poslouchá šum lesa, v ruce drží žiletku a přes slzy sleduje krev, která jí stéká po rukou. "Pane Bože!" ozve se z povzdálí. Lola vyčerpaností a ztrátou krve omdlévá. Mladík, který jí před lety zlomil srdce jí na kdysi jejich místě zachraňuje život.

Lola se probouzí v nemocnici. Zmatená ale šťastná, že se probudila. Ví, že se musí odstěhovat. Daleko. Chce zapomenout. Nemůže.
…

O dva roky později

Lola má malý pronájem v cizím městě, na které si dosud nezvykla. Nemůže zavadit o pořádnou práci. Nikdo nechce zaměstnat někoho, kdo je nejspíš psychicky labilní, když si pokusil vzít život a strávil nějaký čas v léčebně. Je smutná. Chybí jí kamarád, přítel, Dominik. Má domluvený pohovor. Vchází do velké budovy, otevírá dveře do velké místnosti, která připomíná sklad.

Byl tam. Ten, kvůli kterému přišla o všechno. Ten, kterému tak ublížila. Stáli proti sobě a upřeně si hleděli do očí. Ivo.