Lavička

Lavička

'' Sedím tu v noci na lavičce v parku a přemýšlím o tom, co všechno jsem měla. Ach bože já měla snad všechno, ale nevážila jsem si toho, teď už nemám skoro nic . . .!! Šlo to tak rychle, skoro jsem si toho nevšimla, ale pak nejednou to bylo jako probuzení z krásného snu do kruté reality . . .ale časse nedá vrtit a chyby se těžko napravují . . . život však nekončí a já musím jít dál . . .počkat já musím jen zemřít, zkončit tohle trápení, ale nebudu potom srab, jelikož uteču?? A i kdybych byla, co je na tom, každý je přeci nějaký, nebo snad ne??

Nejraději bych teď seděla někde v hospůdce s přáteli a nasávala alkohol . . . jak krásná představa, ale bohužel to nejde. Když si vzpomenu na své přátele je mi hezky i když s nimi nemohu být . . .  

Mám v hlavně tolik otázek, ale nidko mi na ně nedokáže nebo nechce odpovědět, ale já už potřebuji alespoň nějaké odpovědi . . . je to k zbláznění dokola si klást ty samé otázky, ale nedokázat si na ně odpovědět . . . ''

Dívka vstala otřela si slzy a zmizela v temnotě noci. A lavička získala další srdceryvný, smutný příběh, který se do ní vpil jako inkoust do papíru . .