Láska nebo vlastně co?

Tenhle příběh je výpověď o jednom zvláštním vztahu mezi jednou holkou a jedním klukem. Je to příběh o tom, co se stalo, co se děje a snech, které by se mohly vyplnit. Takže se usaďte, bude to zřejmě dlouhé, protože já stručně psát neumím, navíc je toho hodně a já bych toho chtěla říct velmi mnoho, třeba si tím aspoň utřídím myšlenky a vy budete vědět, co se to se mnou a mým životem děje.

Všechno začalo tak před rokem, pamatuji si to přesně. Bylo myslím 30.6.2005, čtvrtek, měla jsem měsíc po maturitě. Každý týden jsem chodívala se svými kamarády, už bývalými spolužáky, do hospody, poseděli jsme, pokecali, nasmáli se a jeli domů. Tenhle čtvrtek nebyl výjimkou. Odcházela jsem ale dříve, protože druhý den jsem jela s našim oddílem na stavění tábora.

No teď musím odbočit trošku více do minulosti, když mi bylo tak 15, začala jsem chodit do turistického oddílu, stali se z nás velmi dobří přátelé a i když jsme už odrostli z věku her, tak se stále stýkáme, organizujeme dětské letní tábory a užíváme si i přes rok hodně legrace. Ještě před rokem pro mně byli nenahraditelnými přáteli a tím nejdůležitějším v mém životě. Kolem nás se ještě pohybovalo dost lidí, kteří nepatřili do naší Vlčí smečky, ale kteří k nám nějak patřili, a dále další sdružení lidí, kteří si říkají Listí a Peří a část Vlků je součástí i tohoto sdružení. Listí a Peří má hodně členů a já v té době neznala všechny, no vlastně ani teď neznám, ale je to už lepší

No takže jsem odešla dříve z hospody a čekala jsem na autobus. Na zastávce se mnou stál pěkný, vysoký kluk, který se mi líbil a jelikož měl jet v nejbližší době jen můj autobus, tak jsem se těšila, že se svezu domů a budu koukat na hezkého kluka. No a jak jsem stála na té zastávce, tak šli kolem další 2 kluci a jeden z nich měl na sobě triko Listí a Peří (LaP), to mě hodně zaujalo, protože jsem ho neznala a to byl z Havířova. No a tenhle kluk v triku se zastavil u mého vysokého, hezkého kluka a řekl mu, že jsou do hospody, ať se k nim přidá, takže zase nic.

V pátek jsem odjela na stavění tábora, přijeli jsme tam až večer a stavět se začínalo až v sobotu ráno. To měli dorazit i lidi z LaP, protože hned po stavění nám začínal „instruktorský" tábor, teda nám, já jsem tam nezůstávala, ale někteří Vlci ano. No ale to je vedlejší, prostě v sobotu ráno vstanu, vylezu ze stodoly, kde jsme spali, a co nevidím, ten kluk, co jsem ho viděla ve čtvrtek, tam seděl u ohně a povídal si s lidmi. Tak jsem se s ním dala do řeči, zjistila, že se jmenuje Jirka a po chvilce rozhovoru jsem se dále dozvěděla, že stejně jako já bude studovat v Brně a jeho kamarád bude studovat stejný obor jako já, taky to, že jeho sestra chodí s jedním z Vlků. Prostě pár informací, kecalo se s ním dobře. Na lidi kolem mně působil jako podivín. Postavili jsme tábor a já jela domů. Prázdniny utíkaly dále, já jsem Jirku potkala párkrát v Havířově, ale jak jsem se později dozvěděla, tak on nemá paměť na jména a na tváře pouze někdy . No o prázdninách jsem poznala Robka, byl to kluk, který se mi líbil hned od začátku a já se do něj zakoukala.

Prázdniny skončili a já jsem nastoupila na vysokou, hned první den na kolejích jsem si všimla, že Jirka bydlí na těch samých jako já. Potkala jsem tam hodně lidí od nás z Havířova, tak jsem si říkala, že nás snad všechny strčili na jednu kolej . No život v Brně začal utíkat a já jsem zjistila, že mí přátelé nejsou takovými přáteli jak se zdálo. Všichni se mnou přestali komunikovat, Vlčí smečka se nějak rozpadla, měla jsem z toho strach už o prázdninách, ale všichni mě přesvědčovali, že to tak nebude. Mně v Brně zůstala akorát moje spolubydlící, která taky patřila k Vlkům, a sblížily jsme se až v Brně. Ale nějak jsem tam byla i tak sama. Pár lidí z LaP si mělo jít posedět do jedné hospody a měl tam být i Robko, takže jsme se s Luckou, to je ta spolubydlící, sebraly a šly tam. No a narazila jsem tam na Jirku, opět jsme se dali do řeči, řekla jsem mu, že bydlíme na stejných kolejích a začal mi popisovat, jak vypadá Honza, jeho spolubydlící a kamarád, který studuje ten samý obor co já. No měla jsem tušení, kdo je Honza, ale ještě mi chvilku trvalo než jsem se s ním seznámila. No to bylo mé další setkání s Jirkou . Ale hlavně jsem byla s Robkem, já z toho kluka fakt nemohla.

Na kolejích nám konečně zapnuli kolej net, no a já jsem měla ve sdílených souborech složku, kde jsem měla Robkovi fotky, no a samozřejmě jsem ji zapomněla přemístit někam jinam a než jsem si to uvědomila, tak si ji pár lidí prohlídlo . No ale to jsem nevěděla, nešel mi internet a věděla jsem, kde bydlí Jirka s Honzou, tak jsem si řekla, že když to jsou ti kluci, tak by mi to mohli rozchodit, bydleli na tom samém patře co já, takže jsem to neměla daleko . Přišla jsem k nim a jak mě Jirka viděl, tak se mě hned ptal, jestli náhodou nemám ve svém počítači složku, kde jsou Robkovi fotky….takhle se dozvěděl o tom, že se mi líbí. Byl jeden z mála, který to věděl, můj spiklenec, i když v té době jsem to ještě nevěděla . Začali jsme se spolu bavit, v Brně proběhlo ještě několik akcí, podnikli jsme něco na kolejích, ale byla to taková známost. Spojovalo nás LaP. A díky němu a Robka se vlastně náš vztah prohloubil .

LaP slaví každý rok svoje narozeniny na jedné chatě, mají program, pak se hraje na kytary a další nástroje, zpívá, směje se, je to prostě fajn. S Jirkou jsme tam oba byli. Byl tam i Robko a já stále byla do něj zamilovaná. Ten večer jsem prokecala s Jirkou, mluvili jsme o tom, co se děje, řekl mi, že se nedávno rozešel s holkou a že teď se mu líbí jiná, ten večer čekal na sms od ní a snažil se mě přemluvit, abych to Robkovi řekla, tak jsem to udělala a Robko mě odmítl. Myslela jsem si, že budu silná, ale nebyla jsem, vzala jsem si bundu a šla se ven vyplakat. Když jsem se vrátila, tak jsme s Jirkou neměli ani jeden dobrou náladu. Kluci hráli a zpívali a Jirka za mnou přišel a řekl, že jdeme tančit. Přesně tohle jsem potřebovala, aby mě někdo objímal a tančila jsem. Poprvé jsem nebyla holka co sedí v koutě, ale ta, se kterou někdo tančil, i to pro mě hodně znamenalo. Doteď mám před očima, jak Jirka za mnou přišel a řekl: „Pojď, jdeme tančit", a tančili jsem. Snad kromě 2 tanců tančil pouze se mnou a já mu za to dodnes vděčím. V noci jsem jela domů a druhý den (byla to neděle) jsme jeli spolu s Jirkou do Brna.

Stála jsem na nádraží s pár lidmi z LaP, kteří mířili taky do Brna, a přišel Jirka. Nikdy jsme mezi sebou neměli nějaký fyzický kontakt, ale jak jsme byli na tom nádraží, tak jsme se museli obejmout. I když jsem byla v háji z Robka, tak jsem byla ráda, že mám Jirku.

Čas plynul dále a my se s Jirkou spolu začínali bavit více a více, mohla jsem se vymluvit z toho, jak mám Robka ráda a z dalších svých problémů. Bylo fajn někoho takového mít. Jednou jsem se učila na zápočtový test a byla jsem fakt ve stresu, protože jsem to moc nechápala a v hlavě jsem měla jenom Roba. Do toho mi začal psát Stanik (můj už bývalý nejlepší přítel, byl to člověk, který mi sliboval, že tu bude vždycky pro mně, ale hned, jak jsme se rozprchli na vysoké, tak začal žít svůj život a na mně se vykašlal). No a Stanik se mnou začal řešit, jestli teda budeme slavit Silvestra u nás na chatě a další věci. Vlci mi psali jenom když něco potřebovali a Stanik už nebyl výjimkou. Naštvala jsem se na něho a napsala mu, že mě štve, že se na mě vykašlal, že se ani nezajímá, jak mi je a jenom mi píše, protože něco potřebuje. Napsala jsem mu, co mě tíží a že jsem ve stresu, ale on to nepochopil, nepochopil vůbec nic. No a najednou se objevil Jirka na icq, tak jsem mu napsala, co se stalo. On mi napsal, že si jde dělat toasty a já si mám přinést co na ně chci, tak jsem nechala pokoj pokojem, počítač počítačem a učení učením, sebrala se a šla jsem k němu. Tam jsem si lehla k němu na postel, on si pouštěl muziku a udělal mi večeři. Nejlepší bylo, když pak vytáhl čajové svíčky a udělali jsme si večeři při svíčkách. To jsem se musela smát. Bylo mi najednou fajn, Jirka se o mě staral a já se nemusela ani hnout. Bylo to uklidňující a fajn. Ten stres ze Stanika, školy, Robka byl najednou pryč, nebo spíše mě to uklidnilo a já se mohla jít zase učit. Bylo to fajn, vědět, že stačí přejít chodbu a už jste někde, kde je vám dobře. Vždycky jsem s sebou flákla Jirkovi na postel a třeba jen tak ležela.   Prostě paráda. A najednou tady byly Vánoce a my se s Jirkou neviděli, protože doma jsme se prostě nestýkali. Navíc každý tady měl hodně kamarádů, takže jsme byli s nimi. Na Silvestra odjel se svými kamarády do Kopřivnice a já zůstala doma, kde jsem slavila zase se svými. Ten večer jsem psala Robkovi a on mi odepsal a mě popadla nějaká melancholie. Tak jsem psala Jirkovi, že mi z toho je zvláštně a on mi volal, že nesmím být smutná, že mě má rád a je z toho pak smutný. No jo, ten večer byl docela opilý, z toho rozhovoru to šlo poznat .

No a začal nový rok a s ním i zkouškové. To bylo něco, začala jsem si uvědomovat, že mi na Jirkovi neuvěřitelně záleží, ani nevím, jak se ve mně ten cit vzal, vždyť jsem vždycky chtěla Robka a Jirka byl jenom kamarád. Zkoušky se mi nedařily a já věděla, že jestli to tak půjde dál, tak z toho Brna letím ani nevím jak. Když jsem nedala nějakou třetí zkoušku, tak jsem z toho byla hodně smutná, ležela jsem ten večer zase u Jirky na posteli a on tam zase jako vždy seděl. Viděl, že jsem z toho hodně smutná, ale nevěděl jak pomoct, já jsem se raději sebrala a šla k sobě na pokoj, abych mu tam nebrečela. Večer se vrátil ze Sombréra, kam chodí každý den tančit, chvilku jsme si psali po icq a já mu napsala, že potřebuju člověka, který mě obejme, nechá mě vybrečet u sebe v náručí a pak mi bude líp. No a on mi napsal, jestli se může stavit. Tak přišel, přinesl s sebou láhev Key rumu, tak jsme si dali panáka, on mě objal, leželi jsme v posteli a povídali si. Bylo to jako žívá voda, už jsem nebyla sama. Nebyla jsem sama ani předtím, ale až ten večer mi to nějak docvaklo, měla jsem pocit, že to bude fajn. Druhý den se zase večer stavil, už mě neobjímal, ale to mi nevadilo. Chtěl se stavit jenom na skok, ale nakonec z toho zase byla tak hodina. Ležela jsem v posteli, on seděl na ní a povídali jsme si. Já jsem měla velké nutkání ho chytit za ruku, ale neudělala jsem to, ale on chytil mě, to mě překvapilo, nechápala jsem…ten kluk byl fakt něčím novým v mém životě, nikdo se ke mně tak nechoval. A já se zamilovala. Ach jo  . To byly poslední 2 příjemné večery, co jsme spolu strávili. Pak si uvědomil, že je tady reálná šance, že nebudu v Brně i další semestr a stáhl se. Mě to v tu dobu hrozně překvapilo a nechápala jsem to, až časem jsem se dozvěděla, že nemá rád „vztahy" na dálku a taky se bojí toho, že bychom mohli mít jakýkoli blízký vztah. Došlo mi až pozdě, že Jirka lidi, které má blízko u sebe, od sebe odhání, aby mu nemohli ublížit. Jeho heslo, že nebude existovat osoba, která o něm bude vědět vše, mně vždycky hodně naštvalo.

Na začátku března jsem onemocněla. To bylo fakt hnusných 14 dní a přitom to začínalo tak krásně. Naši odjeli se ségrou v pátek na dovolenou na lyže, týden jsem měla být doma sama, no teda ještě tam se mnou byla babička, ale pohodka. Byl pátek večer a já jsem seděla zase na netu, máme s mamčou ve zvyku si vždycky k páteční detektivce nalít sklenku nějakého alkoholu, tak jsem seděla, popíjela whisky a bylo mi fajn, JIrka mi posílal fajn písničky a abych nemusela pít sama, tak si taky nalil panáka. Povídali jsm si po icq a bylo mi krásně. Večer pak šel do tančírny a já koukala na telku, už jsem chtěla jít spát, ale přišla mi od něj smska, tak jsem si řekla, že na něho počkám. Nějak jsme kecali a ön mi napsal, že další příspěvěk v jeho historii bude 10 000, tak mám napsat něco památného, tak jsem mu napsala, že ho miluju. Nečekala jsem, že mi napíše, že mě má rád nebo tak, to on neumí říkat a ani dávat najevo. Však mě taky nezklamal. Napsal mi, ž to za to čekání stálo , no jo, známe svoje lidi. Nevadilo mi to, byla jsem ráda, celou sobotu jsem chodila a byla mimo z toho, že jsem mu to mohla říct. V neděli ráno jsem se probudila a měla jsem horečku a všechno to moje štěstí se změnilo na zoufalství, protože jsem věděla, že jsem chytla od ségry strepkokoka, ale doktor mi nedal antibiotiky hned, takže jsem se do čvrtka trápila s paralenem, v sobotu jsem měla být s Jirkou a dalšími kamarády a já se cítila blbě. TAk hrozně blbě. A zoufale, protože Jirka měl pak přijet až za 3 týdny a já jsem ho chtěla vidět, ale hecla jsem se a v sobotu jsem se s nimi se všemi viděla. TEn den jsem se cítila neuvěřitelně skvělě, bylo mi dobře a všechno bylo fajn. Jirka odcházel dříve a já šla zase s ním. Cestu, která trvá většinou tam a zpátky tak 20 minut a to hodně přeháním, jsme šli hodinu. Jirka mi ten večer tvrdil, že by mi bez něj bylo líp, to když jsem slyšela, tak jsem ho málem zašlápla do země. Vždyť já si život bez něj neumím představit, ale já jsem měla strach, že mě opustí, že udělá to samé, co ostatní kluci, vyléčí si svoje rány a opustí mě. Taky jsem mu to řekla a to zase naštvalo jeho. Říkal, že v tomhle mu budu muset věřit, jenže to by bylo jako totální odevzdání. Proto s ním ani nedokážu tančit, taky bch se mu musela úplně podvolit a co by mi pak zbylo? Jak bych se té lásce mohla bránit? Ale nakonec jsem se odhodlala a když jsme se rozloučili a já se vrátila zpátky do hospody, tak jsem mu napsala, že mu teda věřím.