KRONIKA 2.díl

Zbylí tři správcové se s hrstkou věrných opevnili ve fóru, kde čelili útokům vzbouřenců. Zvlášť u upírů se probudila jejich krvežíznivost a důrazně se dožadovali vydání správce Natera, pravděpodobně za účelem jeho lynčování a následného vysátí. U této skupiny vzbouřenců lze s úspěchem pochybovat o prezentovaném motivu jejich žádosti. Obránci fóra se úspěšně bránili a s pomocí Ústavy a především FAQu se jim více či méně dařilo odrážet útoky vzbouřeneckých hord.

Cesta Alex na Medgardovo venkovské sídlo nebyla jednoduchá. Medgard trávil podzim svého života po boku svojí královny Džusy v malebném údolí daleko v horách. Již dávno si tam nechal vybudovat na břehu horského jezera skromný palác a po předání vlády správcům se rozhodl strávit zbytek svého plodného života právě zde, daleko od problémů, se kterými je vládnutí spjato. Alex se vydala na cestu jen v doprovodu své dávné přítelkyně Mably a oblíbené kříženky vlkodava a horského vlka feny Rity. Po několika dnech putování dorazili k malé farmě na úpatí hor. Slunce už se sklánělo k obzoru a tak se rozhodli požádat o nocleh. Mabla zabušila na mohutná dubová vrata. Hodnou chvíli se nedělo nic. Pak se se zaskřípěním otevřela malá špehýrka, které si předtím ani nevšimli.

„Kdo je tam! Co chcete! Táhněte pryč!“ Ozval se hromový hlas.

„Jsme poutníci. Chceme požádat o nocleh.“ Oči ve špehýrce si je nekonečně dlouho prohlížely. Pak konečně špehýrka zaklapla a ozval se zvuk odsouvající se závory. Vrata se pootevřely.

„Tak pojďte, ale rychle!“ Alex s Mablou a Ritou proklouzly malou škvírou na prostorný dvůr a hned vzápětí se vrata přibouchly a závora zapadla na své místo. Před nimi stál starší muž, oblečený do prostého farmářského šatu přepásaného širokým opaskem na kterém byla připevněna pochva na meč. Ten svíral farmář v ruce a mířil jím na Alex.

„Jsem Dream, farmář, kdo jste vy a co tady hledáte?“ Jeho slova už nezněla tak ledově, ale byla v nich nedůvěra.

„Já jsem Alex a tohle je Mabla a Rita. Jdeme do hor za králem Medgardem. Potřebujeme se někde vyspat a odpočinout si.“

„Nevybrali jste si nejvhodnější dobu na výlet do hor. Je to tam dost nebezpečný. Hory se hemží skřety. Vypadá to, jako by se něco špatného chystalo. Několikrát už jsem viděl tlupu skřetů i tady pod horami. Člověk musí být opatrný.“ Zasunul meč do pochvy a pokynul poutníkům směrem k domu. Dům to byl skromný, ale čistý, prostorný a účelně zařízený. Dream připravil chutnou a vydatnou večeři. Po večeři se všichni uložili ke spánku.

Ráno, vybaveni čerstvou zásobou jídla a několika dobrými radami se rozloučili s Dreamem a vydali se na další cestu směrem k Modrým horám. Cesta začala stoupat a postupně se změnila ve stezku. Alex s Mablou statečně stoupaly po kamení směrem k průsmyku. Rita radostně běžela v čele a prozkoumávala snad každý kámen či křoví podél stezky. K večeru dorazili do průsmyku kde s trochou štěstí nalezli malou jeskyni, kde přečkali další noc. K ránu je probudily podivné zvuky. Alex opatrně vyhlédla ven z jeskyně a skoro se jí zastavilo srdce. Mezi balvany spatřila oddíl skřetů, pochodující směrem, kam měly namířeno i ony. A v čele tlupy, Alex nemohla věřit svým očím, byla Lil, její přítelkyně a bývalá správkyně.

„Dream měl pravdu. V horách se chystá něco nedobrého….“

To be continued…