Kralevicova dcera

Mé jméno je Adriana a příběh, který se mi stal mi málokdo uvěří, ale já v něj věřím. Prožívala jsem den jako všechny ostatní, ale v ovzduší jsem cítila, že se něco stane. Zrovna jsem se věnovala tomu, co si obleču na dnešní oslavu narozenin mojí kamarádky, než jsem se připravila, uběhly dobré 2 hodiny „ Přijde někdo výjimečný “ Oznámila mi kamarádka do telefonu, tak jsem chtěla vypadat dokonale, až se s tou osobou setkám „ Určitě pozvala nějakého prince“ říkala jsem si. Vypadala jsem, no jakoby jste si na obličej dávali 2 hodiny make-up, bavila jsem tím jak vypadají ostatní a oslňovala jsem svou hloupostí a povrchností.Cítila jsem se jak hvězda a hvězda přece potřebuje svého prince. Doběhla jsem za kamarádkou a co “nejsrdečněji“ jsem ji popřála a nenápadně jsem se optala po té výjimečné osobě. Ta osoba byla malá dívka se světlehnědými vlasy do pasu, vypadala jako malá školačka, akorát s pivem v ruce. Podívala se na mně svýma zvláštníma očima a řekla oslavenkyni Janě, že ať sežene ještě 4 lidi a dostane svůj dárek. Stála jsem s ostatníma v malé temné místnosti, kde hořeli jen svíčky. „ Jsem kralevicova dcera a mám jisté schopnosti, Vás žádám o klid“ řekla malá dívka a dodala ještě pár slov, které mě uklidnili „Musíte mi říct Vaše jména a něco o sobě, nějaké tajemství“ chodila kolem Nás a naslouchala. Mě se zeptala jako poslední. Samozřejmě bych neřekla nějaké malé čarodějnici své tajemství, tak jsem lhala, zeptala se mě na jméno a když jsem začala plácat ten svůj výmysl, bodla Janu do břicha. Jana se sklátila k zemi, ale nikdo jsme nepohnuli, byli jsme jakoby očarovaní. Dívka přistoupila k Ní a nařízla si ruku a natáhla ji nad ležící tělo. První kapka Ji uklidnila, druhá ji zbavila bolesti a při třetí kapce se stalo něco neobyčejného, všechna krev vytékající z rány se zhmotnila v obrys Jany, dívka si neustále něco pro sebe mumlala a potom strčila svou ruku do krvavé osoby. Vypadalo to jako by z ní vytáhla něco špatného a dala ji něco nového, ale mnohem čistějšího. Pociťovala jsem uvnitř sebe poznání, ale nepřipouštěla jsem si to. Poté přešla dívka k Janě a položila ji na ránu modrou květinu a prohlásila „ teď již můžeš žít jasně“ Jana se probudila a Já pochopila, že očistila její duši od všeho zlého, něco jakoby ji osvítila. Jana zářila jako anděl, ale ta malá dívka nevypadala dobře posadila se na zem a těžce oddechovala. Zadívala jsem se Ji do očí a uviděla jsem záblesk, čas se zastavil, jenom já a ta čarodějka jsme se mohli pohybovat. „Adriano, myslím, že si nepochopila život! Máš na víc než si jen dokážeš představit, následujme“ řekla tiše a zmizela v rohu, kde nedosahoval svit svíček. Udělala jsem, co řekla a došla ke zdi, zjistila jsem že to byl jen černý opar udělala jsem krok vpřed. To co jsem uviděla mě málem srazilo k zemi. „Následuj mě“ a já procházela duší mé kamarádky. Vzpomínky, názory, nevyřčená slova, bylo mi do breku musela být strašně smutná a já to přes sebe neviděla, procházeli jsme jejím životem, až jsme dorazili zpátky do temné místnosti, ze které jsme odešli, ale nezastavili jsme se šli jsme dál a překročili práh protějšího oparu. Pohled mě uchvátil jako nic před tím, byla to krása, ale už jsme nepokračovali dál, jen jsme tam tak stáli a pozorovali tu nádheru „To je její duše po očištění“ prohlásila a nenápadně zmizela, když jsem konečně odtrhla oči tak jsem vkročila znovu do oparu s pocitem, že v něj tu dívku najdu. Sotva jsem se tam objevila celá, čas se znovu rozběhl. Nikdo nebyl na svém místě a já pochopila, že jsme to prožili všichni. Malá dívka už nesípala, ale stála u dveří „Važte si toho co jste prožili“ řekla a odkráčela jako doktor, kterému se povedla operace. Nikdo se neodhodlal promluvit, stejně slova byla zbytečná. „Jano?“ zeptala jsem se potichu „to byl můj anděl“ špitla a natáhla ruce jako by Nás všechny chtěla obejmout, ale my všichni objali Ji.