Jsem jen zrůda

„Co tady děláš?“

„Já? Nic…jenom ti chci zkazit život!“

„Proč? Co jsem ti udělal?“

„Právě, že nic…nic jsi mi neudělal…vůbec nic…"

„Tak proč ta panika?“

„Protože ty panikaříš! Až moc panikaříš!“

„Já? Možná se mi třepou kolena, ale z tebe strach nemám! Ty víš, že mám strach pouze ze strachu!“

„No právě! Ty máš strach ze strachu…já mám strach z toho, že ty se někdy budeš bát…“

„Tak proč m ì chceš vyděsit?“

„Já tě neděsím…já zkouším jestli máš strach ještì z ničeho jiného než se strachu…“

„Ty moc dobøe víš, že já strach z ničeho jiného mít nebudu…leda tak-„

„Teď máš strach…neskrývej to! Já to na tobě vidím!“

„Nic nevidíš! Ty jsi totiž zaslepená černou magií!“

„Já? Nemám nic společného s èernou magií! Já mám svou vlastní magii…copak to nevíš?"

„Vím…až moc dobře…“

„Tak proč říkáš, že jsem zaslepená černou magií?“

„Protože téměř jsi…ty máš červenou magii…ne bílou ani černou…ty máš magii lidského fénixe!“

„Proč mi to říkáš když to vím?“

„Protože ti to chci připomenout…“

„Proč? Copak ti nestačí, že jsi mi připomněl smrt mých nejbližších? Bratra, otce, matky…přátel…ty moc dobře víš, že nejsem beránek!“

„To vím, že nejsi beránek…ty jsi k ùzle…“

„Ne…já nejsem nic! Jsem jen zrůda! Nic víc, nic míň!“

„Nejsi zrůda…ty jsi…“

„No tak! Dokonč i tu větu…“

„Jsi lidský fénix…“

„Já to asi nevím…“

„Ty to nevíš…ty víš jenom to co si myslíš o sobě…si strašně chamtivá!“

„Já to vím…jsem si toho vědoma…“

„Budeme se tady pořád tak dohadovat?“

„Ne…“

„Tak co je to s tím zkažením života?“

„Chci ti psychicky zkazit život, ale ne tak aby se to odráželo na ostatních…“

„Jak?“

„Já jsem se na to ptala moc dlouho…nechci t ì zabít, chci tì umučit, ale tak aby ses umuč il sám v sobě!“

„Zase jedna z tě ch tvých vymyšlených kleteb, která nestojí za používání?“

„Ne…je to jedna z tě ch kleteb co jsem si vyhledala v knize červené magie… n ebudu to prodlužovat…Miseriter! Teď se nadosmrti budeš užírat ve své ubohosti!“

„Proč to děláš?“

„Protože jsem mistr psichyky…na to si zvykni…a teď mě omluv…musím si zařídit ještì několik věcí…“

„Jsi šílenec!“

„Totéž si o tobě budou myslet ostatní…ty jim totiž budeš pořád říkat o tomto okamžiku…oni ti samozřejmě nebudou veřit…“

„Tak takto to funguje!“

„Tak to j e  konec…konec Harryho Pottera!“