já a smrt

Z oka se mi vyvalila slza a za ná druhá a pak další a další. Brečela jsem dlouho a usilovně a najednou mi došli slzy. Otřela jsem si tvář a celá smutná, vyvalená a vyděšená jsem se zvedla za země, zatočila se mi hlava a já cítila, jak se mi podlamují kolena. Znovu jsem upadla, už nemám sílu vstát. Snažila jsem se s tím bojoval, ale teď už ne . . . .Nemám už sílu . . . Jánemohu dál . . . 
Nevím co mám dělat, však něco mě napadlo . . . 
Posšář je zmáčený od slz a nůž, který leží kousek ode mě je zatřísněn mou krví. Ze žil mi vytéká krev spolu s mím životem Už cítím chlad, cítím jak slábnu. A v ruce je dopis celý zkrvavený. '' Nemohla jsem už dál. Omlouvám se. Moje krev za krev jiného''. Už jsem cítila, že smrt je blízko a s úst se mi z pramínekm krve vyvalilo '' odpusť'' . . . .