Ite-o-magazu 6.díl

Ite-o-magazu

Jejich těla zaplavil stín. Ite-o-magazu se zhluboka nadechl a seskočil z koně. Lehl si na zem a poslouchal jak dýchá. Kolem sebe cítil vůni rozkvetlých mechů a jiných rostlin. Stromy mu přívětivě šuměly nad hlavou a jejich větve se skláněly až k zemi. Zbystřil. Uslyšel zurčení vody. Rozeběhl se směrem odkud zvuk vycházel. Malý potůček se rychle linul lesem a vybízel k napití. Ite-o-magazu se k němu vrhl a upíjel velkými doušky. Squamish se k němu připojil. Och, jak krásné osvěžení po tak dlouhé době strávené ve stepi. Umyl si tělo a poté se posadil pod vysoký buk. “Ano, v lese je mi mnohem lépe. Cítím tu život. Ve stepi ho moc není.“ Takto promlouval ke koni, který stál opodál.

 

Přespali a druhý den se osvěženi vydatným spánkem vydali dál. Pomalu kráčeli lesem. Před nimi se páslo stádo srnek. Neutekly. Věděly, že od indiána jim žádné nebezpečí nehrozí.“Nejsme jako oni. Nezabíjíme více zvířat, než sami potřebujeme. Bledé tváře vybíjí bizony jen pro zábavu, my ne.“

„Myslím že za dva dny bychom mohli dorazit do tábora, když půjdeme svižným krokem.“

 

Stáli na kopci a rozhlíželi se po okolí. Nikde nikdo. Ale počkat. Někdo přece jen jde. Hoch středního věku a po boku má koně. Mává na ně. Není to léčka? Řeknou to náčelníkovi, ten už si poradí.

 

„Bystré oko,hlídky nesou zprávy.“ Rozlehlo se táborem. Kůže u velkého týpí se rozhrnuly a na Světlo se vynořila hlava náčelníka. Měl velký, křivý nos a hluboko zasazené oči. Ve vlasech měl zapletené nádherné orlí pero. Postavil se před stan, shodil ze sebe vyšívanou pokrývku a tím odhalil snědé vypracované tělo.

„Jaké zprávy mi nesete, že tu pokřikujete přes celý tábor? Snad stádo bizonů se objevilo v našich končinách? Nevybily všechny bledé tváře? Nebo snad sám Žlutý vlas (kapitán Custer) k nám zavítal?“

„Marná slova Bystré oko. Mladý chlapec s koněm. Nejspíše nás zná. Mával už z dálky. Jen aby to nebyla past. Bledým tvářím nevěří už ani ta nejstarší bába ve vesnici. Takového koně, jakého vede chlapec jsme ještě nikdy neviděli. Je nádherný.“ Odpověděl jeden muž z hlídky.

„Takže i malý chlapec si všimnul vaší hlídky. Potom se máme skrýt bledým tvářím. Vemte bojovníky a běžte vyzvědět proč přišel. Třeba  chce pomoct. “Řekl náčelník se smíchem.

Bojovníci odešli a náčelník se za nimi díval se zamyšleným výrazem na tváři.“Kůň a zvláštní. Bratr říkal že jeho syn má koně, jakého nikdy neviděl. Jestli je to Ite-o-magazu, doufám že nese dobré zprávy.“

 

Všimli si mě. Snad už mi jdou naproti. Byli dobře schovaní. Měl jsem problém je najít. Ale znám to tu, vždyť jsem zde vyrůstal a vím kde mají hlídky. Už se těším na strýce. Tak dlouho jsem ho neviděl a on konečně pozná Squamishe.“

„Ha, už jsou tu.Bojovníci. Bystré oko je obezřetný a nechce padnout do léčky, proto ti bojovníci. Opravdu je to bratr mého otce. Jsou si tak podobní.“

 

Stanuli před Ite-o-magazu s napjatými luky a rukama na tomahavcích. Ite-o-magazu se usmál, když viděl, jak na jejich tělech hrál každý sval, tak byli napjatí.

„Kdo jsi?“ Vykřikl jeden z bojovníků. Jmenoval se Toulavá liška. Ite-o-magazu ho znal z dětství. Kdysi spolu vyráběli kolébku pro jeho mladší sestru.

„Copak si nevzpomínáš? A to jsi slíbil nad kolébkou své sestry, že budeme přáteli i ve věčných lovištích.“ Odpověděl Ite-o-magazu se smíchem.

„Ite-o-magazu? Jsi to vážně ty? Tolik jsi se změnil.“ Udiveně promluvil Toulavá liška.

„Odložte zbraně, vždyť je to syn bratra Bystrého oka. Ite-o-magazu.“ Řekl ostatním válečníkům s úsměvem na rtech.

„Můj malý příteli, tak dlouho se naši oči nesetkaly, až dnes. Po tolika letech si konečně opět podáme ruce.“ Toulavá liška nabídl levou ruku Ite-o-magazu a ten ji pevně stiskl. “Copak tě přivádí do tvé rodné země Huróne? Neseš dobré zprávy? A co ten kůň vedle tebe? Nikdy jsem neviděl krásnějšího koně.“

„Šetři slovy můj bratře. Všechno vám povím. Jak jsem přišel, i proč mám tak nádherného koně. Zprávy, škoda pro rudý lid, nesu špatné. Ale nejprve mě přiveďte k mému strýci. Chtěl bych se s ním přivítat.“ Odpověděl se smíchem Ite-o-magazu.

 

Co to? Toulavá liška by se přece nedal oklamat. Kdo to jen je, že spolu mluví jako staří přátelé? Smějí se a zbraně jsou odloženy. To jsem tedy zvědav.“