Hlas

Man in white: Děkuji za rozsáhlou kritiku mého dílka:) Skutečně si toho vážím, protože běžná kritika tady je spíš "nelíbilo se mi to, nezaujalo mě to, nic novýho". zatímco tohle byl přímo detailní rozbor:D A když se tak nad tím zamyslím ve všech bodech máš naprostou pravdu (obzlášť zrcadlo na psychiatrické léčebně a chybějící rozbor myšnek). A co se slov týče vpodstatě to celé začalo tím, že jsem si z nudy čmárala na papír slova a spojení která se mi zrovna tak nějak vyrojila v hlavě a nejspíš to byla tahle právě proto že je slýcháme a čteme tak často, že se zaryjí do podvědomí. A právě proto je asi výsledný dojem jaký je...Ale nějak jsem se nad tím asi nezamýšlela kdžy jsem to psala Snad příště zkusímoriginálnější a možná i naturalističtější popis, který by čtenářem víc pohnul...Děkuju:)

Je to přecijen lepší text, než průměrný článek na MM, anebo jsem ho jen po prvních třech větách nezavřel kvůli pravopisným chybám. Tak jako tak si dovolím napsat paradoxně trochu tvrdší komentář, ale čistě proto, že by z Tebe jednou mohla nějaká ta literátka vyrůst, a tak ho neporovnávám se zdejším průměrem, nýbrž již se světově uznávanými literárními mistry.

Přečetl jsem si právě spoustu barvitých výrazů, na běžného čtenáře možná až příliš nahusto vměstnaných, nicméně přihlédnu k tomu, na jakém se nacházím webovém prostoru, je to už taková charakteristická "vada" tohoto místa. Oněch xx mi jich situaci nepopsalo a pocit z příběhu neposílilo nijak víc, než kdyby tam byly tři či čtyři. Snad kdyby byly obsaženy v živějším dialogu mezi "stínem"(nebo odrazem) a "pacientem". Zároveň spousta z těch slovních obratů je dlouho a pěkně dosucha vycucaná, tzn. když už je člověk čte v životě po sté, ani v něm žádný pocit nevyvolají. Tedy některým z těch rádoby emočně působícím výrazům typu "hrůzný přízrak", "v nejobávanějších snech", "temná část tvojí duše, hluboké prázdno v tvém srdci", stejně jako několikrát opakované slovo krev by prospěla dávka invence.

Příběhu samotnému bych vytkl, že je v něm celkem podrobně popsaná "výměna názorů" v člověku samém, nicméně vůbec žádné myšlenkové pochody, které hlavního hrdinu dovedly k nabytí energie. K tomu náhlému vzepření nikdy nedojde jenom proto, že člověk je "šílený" - vždy mu předchází konkrétní tok myšlenek, který je pouze v případě "blázna" mnohem odlišnější, a tedy pro určitousortu čtenářů zajímavější, než mysl obyčejného člověka.

Pominu to, že by člověk hospitalizovaný z takového důvodu mohl mít přístup ke sklu, a pokud byl v tu chvíli doma, zřejmě by nejdřív přijela záchranka, než zřízenci přivazující ho k posteli. Možná to byl právě jenom popis vnitřního blouznění pacienta - ok, anebo zvrhlá úchylka šíleného doktora - bod k dobru. Každopádně nejeden člověk, ikdyž mě teď víc než jeden nenapadá, by se asi zeptal - přinesl tenhle článek někomu něco nového? Proteď sám odpovím - přinejmenším Tobě další zkušenost a pár komentářů.

Kritika se může jevit přísná, ale dávám za 1. A snaž se dál

Vždycky jsem měla podobné příběhy ráda...