"Říkal jsem si, že to snad ani není možné, tahle náhoda. Aisa se na mě jenom nějak spiklenecky usmívala a pak jsem z ní po několika minutách mlčení dostal tuto větu:
'Narazils na upírku, mám právo na to udělat tě jedním z nás.' Bránil jsem se, a tak jsme došli na tu podivnou dohodu. Nechá mi ještě od toho momentu, kdy jsme se setkali, 10 let smrtleného života, abych stihl vše co žádám, a po deseti letech přesně na den, mne udělá upírem.
Mám strach. Zezačátku jsem přemýšlel o sebevraždě, ale Aisa si to už umí zařídit. Nemůžu se zabít. Jsem plně v jejích rukou. Nad svým životem a osudem už nemám žádnou moc."
Esteban na Careho doslova zíral.
"Vlku, poslouchej… nešlo by, že…"
"Nic by už nešlo, příteli, už nic…"
"Nech mně domluvit." Esteban se rozhlédl kolem – nikdo je nesledoval, výborně. "Kdybych tu tvoji upírskou lady zabil…"
Care se nejprve s nadějí ve tváři usmál, ale pak výraz opět stáhl do rezignující grimasy. "Ne. Ani to nepůjde."
"Chtěl bych ti pomoct od té ženy!" nedal se Esteban.
Care se rozhodl. Podíval se Estebanovi do očí a řekl: "Už musím jít, cítím, že Aisa na mě čeká."
Esteban i Care vstali a objali se jako dva bratři.
Teď anebo nikdy, řekl si Care. Esteban se náhle sesunul k zemi, vyčítavým pohledem hleděl na Careho, v očích mu zela otázka "Proč?"
"Je mi líto, ale mně není pomoci…" zašeptal Care a vydal se za Aisou. Viděl, že je spokojená. Tak to má být. Sloužím jí.
'Narazils na upírku, mám právo na to udělat tě jedním z nás.' Bránil jsem se, a tak jsme došli na tu podivnou dohodu. Nechá mi ještě od toho momentu, kdy jsme se setkali, 10 let smrtleného života, abych stihl vše co žádám, a po deseti letech přesně na den, mne udělá upírem.
Mám strach. Zezačátku jsem přemýšlel o sebevraždě, ale Aisa si to už umí zařídit. Nemůžu se zabít. Jsem plně v jejích rukou. Nad svým životem a osudem už nemám žádnou moc."
Esteban na Careho doslova zíral.
"Vlku, poslouchej… nešlo by, že…"
"Nic by už nešlo, příteli, už nic…"
"Nech mně domluvit." Esteban se rozhlédl kolem – nikdo je nesledoval, výborně. "Kdybych tu tvoji upírskou lady zabil…"
Care se nejprve s nadějí ve tváři usmál, ale pak výraz opět stáhl do rezignující grimasy. "Ne. Ani to nepůjde."
"Chtěl bych ti pomoct od té ženy!" nedal se Esteban.
Care se rozhodl. Podíval se Estebanovi do očí a řekl: "Už musím jít, cítím, že Aisa na mě čeká."
Esteban i Care vstali a objali se jako dva bratři.
Teď anebo nikdy, řekl si Care. Esteban se náhle sesunul k zemi, vyčítavým pohledem hleděl na Careho, v očích mu zela otázka "Proč?"
"Je mi líto, ale mně není pomoci…" zašeptal Care a vydal se za Aisou. Viděl, že je spokojená. Tak to má být. Sloužím jí.
Diskuse článku
Není to špatný, ale trochu málo krvavý 
dobrý
poslouchej, neříkalas mi že to bude na dýl? :D
tos to ale nějak zkrátila :D
že bys nasadila "rezignující grimasu"?
hele jako dospělo to tam kam to mělo dospět po těch předchozích epizodách :D když to čteš najednou jde ti hlava kolem
tož má to spád ;)
pekné :))
Město Mrtvých
Náhodné moudro a přísloví
Šťasten, kdo odvahu má svou lásku statečně hájit (Ovidius)Statistiky
FAQ • Ústava Města • Kontakt
Na tento web se vztahuje autorský zákon platný na území České Republiky v plném znění.
Dále také tzv. Ústava Města Mrtvých ©