Dohoda s upírkou, V. část

"Jak jistě víš, před osmi lety jsem byl povolán do služby k městu Stib jako velící generál tamější elitní jednotky pěšáků. Dorazil jsem na místo ale s mírným spožděním, což se nijak nelíbilo mému nadřízenému. Proto mi nakázal, až dokončím svou první službu, ať si přijdu pro trest. Tehdy jsem si o tom myslel své, protože na tresty za pozdní příchody jsem nebyl zvyklý. V mém rodném městě, kde jsem jako voják začínal, si nikdo z malého zpoždění nic nedělal… Nebudu odbíhat.

Dosloužil jsem. Ale jeden z těch vojáků, které jsem měl na povel mě varoval, ať si na hlavního generála dám pozor. Že prý nováčky nebo velmi úspěšné a schopné vojáky ze západu nemá rád. Co jsem na to měl říct… jen jsem pokrčil rameny, poděkoval za informaci a šel za velitelem.

Ten mi nařídil každý den od slunce západu do půlnoci ochůzky v nedalekém Dračím lese. Nezdálo se mi to až tak hrozné. Prostě les. Ani ve mne nijak nevzbuzoval respekt svým jménem. Řekl jsem si, že jestli tam nějací draci jsou, tak já na ně určitě se svým štěstím nenarazím. No… nevím, jestli jsem měl nebo neměl pravdu.

Hned první den, jen co jsem vstoupil do lesa a šel po trase vyznačené pro ochůzkáře, dostal jsem se k jeskyni, klasické dračí sluji. Byl jsem zvědavý, a tak jsem jen nahlédl dovnitř, ale tma byla prostě tma. Ale nechtělo se mi jít dál. Řekl jsem si, že když žádné zkušenosti s draky nemám, mohl bych nějaké získat. Ale i po té krátké době co jsem jeskyni prolhledával, po jakémkoliv drakovi ani vidu ani slechu. Odešel jsem tedy zpět na svoji trasu.

Ale jen co jsem vyšel z jeskyně, něco mě zezadu popadlo za hlavu a silnými drápy mi tu udělalo tu jizvu. Snažil jsem se to stvoření setřást, ale drželo se dost pevně. Jizva mě začala dost bolet a přes tu krev co mi z rány tekla jsem skoro nic neviděl.

Když se mi povedlo to zvíře dostat z mých zad dolů, chtěl jsem se podívat, co to je vlastně zač, ale stvoření bylo rychlejší než já a zmizelo to ve tmě sluje. Usoudil jsem , že by to mohl být drak, ale na draka se mi zdálo příliš malé.

Jak jsem tak cestou po trase ochůzky přemýšlel, co by to mohlo být nebo jak bych to mohl ve Stibu popsat, cítil jsem, že začínám slábnout, jizva začala pálit. Začala se mi točit hlava, pak jsem zakopnul a najednou byla tma."