Dohoda s upírkou, III. část

"Lady Aisa von Neves, Care Ygnabar, vítejte," iznámil zastřeným hlasem lokaj v pečlivě upravené uniformě a uvedl je dál. Care se cítil značně nesvůj v tak noblesní společnosti, přeci jen to byl stále voják, vycházející ve vší skromnosti s málem, jenž mlčky na rozkaz zabíjel a denně vystavoval svůj život nebezpečí. Ale osud tomu chtěl asi jinak. Nechtěl, aby Care byl vojákem nadosmrti. To by kdysi v Dračím lese nepotkal Aisu svázanou a napokraji smrti při jeho pravidelné ochůzce.
Tenkrát jí zachránil život. Stalo se co se mělo stát, problesklo mu teď hlavou. Proto jsem tady. Teď.
"Lady Aiso, Care! Jak rád vás tady vidím!"
Zvučný hlas starosty Michelangela nešlo vůbec přeslechnout. Aisa tedy nasadila svůj nejsladší úsměv a vystavila na obdiv své vnady. Starosta byl starší muž, tmavé vlasy už byly protkány šedí, ale pořád měl elánu a energie na rozdávání. Care se pokusil a cosi jako úsměv, leč nejspíš zkřivil svůj výraz do komické grimasy než do elegantního úsměvu.
"Jsme rádi, že jste nás pozval, Michelangelo," usmála se Aisa.
Michelangelo úsměv opětoval. "Však vy jste klenotem každého plesu, lady…"
"Ó, děkuji vám," zasmála se.
"A jak se daří vám, pane Care?" Care sebou trhnul.
"PRosím?" Ah… no, dobře, pane. Armáda mi chybí."
Starosta se opět zasmál. "Já vás nechápu. Vemte si, kolik mužů by chtělo vojsko při současném stavu opustit… Lady, víte o tom, že pozvání přijal i sám velectěný Galdor?"
"Skutečně?" rozzářila se Aisa a počala vášnivě diskutovat se starostou o Galdorovi – králi všech upírů- Aisa k němu chovala skutečně velkou úctu jako každý příslušník této rasy. Care chvíli u Michelangela a Aisy postával a když si byl jistý, že ho ani jeden z nich nevnímá, pomalu se po vojensku vzdálil do prvního tmavého kouta. Tam se posadil k volnému stolu a sledoval dění kolem.
Sem prostě nepatřil.