alt

Člověk, který mi ovlivnil pohled na svět

Příběh • Pigggsty • Osvícená žena • 14. 7. 2007

SOUTĚŽ
Tak jsem taky něco sesmolila... Možná to není nic moc... Ale já si ten příběh prožila a je pro mě... hodně důležitý.

Znali jsme se vlastně už od dětství. Já a on. Chlapeček v mém věku. Chlapeček, kterého pojmenuji chlapeček D. Bydlel v paneláku naproti mně. Nedalo by se říct, že už tenkrát jsme byli přátelé na život a na smrt… A možná jsme jimi nebyli nikdy. Ale zanechal v mém srdci velkou stopu.

 Hrávali jsme si v malém parčíku nedaleko našich domovů. Později jsme spolu nastoupili do stejné základní školy a od první třídy spolu seděli ve školních lavicích. Možná to byl osud, možná ne. Nevím. Každopádně nás to spřátelilo a vyrůstali jsme spolu. A taky se spolu vychovávali. Tedy, oba jsme žili v podobných podmínkách. Naše matky se rozvedly a našly nám jiného tatínka. Ani jeden z nás to nenesl dobře. A když nám přibývalo let, čím dál jsme se začali vyčleňovat z řady… Nebyly z nás děti tak, jak mají být. Kalhoty, trička, mikiny, to vše bylo v černém. Ostatní si mysleli, že se chceme pouze zviditelnit a šokovat. Snad vlastně měli pravdu. V tom, že jsme potřebovali, aby si nás někdo všiml, když se nám doma nedostalo moc pozornosti. Ale teď už je to vlastně jedno.

  Začala jsem mít pocit, že potřebuji víc. Víc lásky, víc přátel, pochopení. A poznala jsem jiné lidi. Nechci říkat špatné lidi, protože oni sami o sobě špatní vůbec nebyli. Snad jen mě dostali do špatných věcí. Začala jsem ochutnávat tenkrát svého nejlepšího přítele. Jmenoval se pervitin. Miloval mě a já milovala jeho. Navzájem jsme si vyhovovali a pomáhali. Připadalo mi, že bez sebe nemůžeme žít. A já vyměnila přátelství s D. za přátelství s pervitinem. Měla jsem okolo sebe spoustu jiných přátel, kteří mě pomocí pervitinu drželi v lásce, míru a spokojenosti a já byla na vrcholu blaha. Samozřejmě ne na dlouho. Ale to už by byl jiný příběh a ten napíšu snad jindy.

 Paradoxem je, že ten člověk, chlapec jménem D. na mě nezapomněl. Zůstal se mnou. A když mi bylo nejhůř, postaral se o mě. Byla jsem přesvědčená, že je konec, se mnou, se vším. Že takhle zůstanu a není žádná naděje. Ale člověk jménem D. mi nedal pokoj. Trávil se mnou každičký svůj volný čas a staral se o mě. Hodiny jsem mu plakala na rameni a hodiny vyřvávala to, jak je život nespravedlivý. To, jak je všem jedno, co se děje mezi nimi. Já měla zuřivé záchvaty, kdy jsem o sobě nevěděla. On přesto se mnou zůstal. Seděl se mnou a hladil mě. Mé agresivní projevy s klidem poslouchal a čekal, až se uklidním. A pak zase následovaly hodiny pláče… A on byl pořád se mnou.

 Faktem je, že pak, když už jsem byla z nejhoršího, pomáhali mi i jiní lidé. Nezapomínám na ně, avšak dnes už muž D. mi byl pomocí největší, v těch nejhorších chvílích. Proto pro mě tak moc znamená. To on změnil můj pohled na svět. Že všichni lidé nejsou špatní. A že jsou i ti, kteří chtějí pomáhat a pomáhají. Že nejsem jen odepsaná feťácká troska. Že je ve mně víc než jen hnus a špína. Ale to nejdůležitější? Ukázal mi, že existuje láska. Ať už jakákoli. Ale že fakt je. Že mám okolo sebe lidi, kteří mě mají rádi.

 To jsem do té doby vůbec nevěděla. Nebo možná nechtěla vidět? Těžko říct. Já měla strašné štěstí. Štěstí, které se jmenovalo D.

 D., který mi otevřel oči a změnil pohled na svět.

 Paradoxem je, že v současné době jsme si ty úlohy změnili. Dnes já se snažím zachránit jeho ze spárů fetu. A snažím se o to už dlouho. Možná ne moc dobře, já vím. Tady je hlavní problém, že on to vzdává stejně tak, jako jsem to vzdávala tenkrát já. Ale díky němu vím, že naděje je vždy. A já pro něj tady budu a vím, že pořád má smysl bojovat. Snad se mi to podaří jako tenkrát. Já se nevzdám. Protože já a D. už patříme k sobě jako sourozenci. Vždyť už od dětství nám to bylo souzeno. Tak se spolu musím probojovat… Až do konce… A tu sílu, tu mi dal právě on…

Diskuse článku

alt
MilujuBublinky • Osvícená žena • 11.1.2012 10:20

sloh nemá cenu komentovat. jde o obsah.

nooo je to plný naděje:) takže, přeju ti to. takovýho člověka přeju každýmu. a aby každej dokázal bejt takovej pro druhý.

alt
zombinka • Osvícená žena • 20.7.2007 15:45

TAk věřim, že fakt ovlivnil tvůj pohled nejvíc. Krásná práce

alt
Offinka • Bludička • 18.7.2007 12:30

Skláním se. Před ním, před Tebou. Lidí jako on je málo. Většina by to vzdala. Ne snad proto, že by Ti nechtěli pomoct, ale proto, že je samé by pohled na Tebe ničil. On je jiný. Polačil svoji vlastní bolest a neopustil Tě. A ty si to zasloužíš, nevzdala ses, naslouchala si mu a probojovala ses zpět na světlo. Teď je řada na Tobě. Dlužíš mu to, a víš to. Držím palce a vím, že to zvládnete!

alt
blackmagicwomen • Upírka • 17.7.2007 19:05

V nouzi se pozná přítel a ty máš vedele sebe anděla...jste andělé co nad sebou vzájěmně drží stráž...

alt
styx • Upírka • 15.7.2007 20:17

Silný příběh, který bude mít, doufám, jednou ten vysněný konec, nebo ne konec, spíš nový začátek.

alt
Pigggsty • Osvícená žena • 14.7.2007 13:59

Rusty, jo, máš pravdu s tím paradoxem... Psala jsem to v rychlosti a nečetla to po sobě-nikdy po sobě nic nečtu-a možná je to chyba. Díky za názor

alt
RUSTY • Upírka • 14.7.2007 10:41

Nelíbí se mi, jak tam máš 2x použito na začátku odstavce - paradoxem je. Jinak myslím, že je to napsáno docela dobře. Navíc si myslím, že lidé jenž se pohybují kolem drog nejsou pravými přáteli.
Nebudu Ti tady dáváat žádné morální rady, to sem asi nepatří a navíc se mi zdá, že sis sama vše uvědomila. Přeju Ti sílu, aby jsi dokázala pomoci i svému příteli z dětství.
Za článek Ti dávám 1-2

alt
Floppy • Rytíř • 14.7.2007 09:03

příběh je to velmi dobře napsaný, dávám 1
vím, že ve svém snažení nepolevíš a jsem tomu rád, protože tím taky ovlivňuješ pohledy ostatních na svět

alt
urbaja • Zloděj • 14.7.2007 02:27

pravý přítel tě neopustí v té nejhorší chvíli... pravý přítel to s tebou sdílí a přebírá část tvého trápení na sebe... pravý přítel je s tebou vždy, když to potřebuješ... chlapeček/muž D. nejspíš je pravým přítelem... přeju ti, aby se ti povedlo to, co jemu... abys mu pomohla dostat se z toho
jinak se mi příběh, tak jak je napsaný, líbil