Chemie

Chemie

"Stávej, stávej ty vole", vzbudil mě spolu?ák. "Co se děje?" zeptal jsem se rozespale. "Usnul si v hodině, buď rád, ?e si toho Bou?íková nev?imla, to bys? bys měl pěknej průser." Jenom?e paní učitelka si nás v?imla a řekla svojí oblíbenou větu: "Havlíčku, pojď k tabuli." A pokračovala slovy: "Co nám poví? o derivátech uhlovodíků?" Nic jsem raději neříkal a ona pravila, ?e pokud jsem se neučil, a? jí to povím rovnou, ?e mi dá pětku a nemusí se rozčilovat. Pětku jsem nechtěl, jeliko? jejich sbírka se mi pomalu neve?la do mého alba na známky s vysokou nominální hodnotou – do ?ákovské. Tak jsem raději spustil: "De-de-deriváty jsou ehm, spojené, toti?.. ehm nahrazené uhlíky, teda vodíky nějakou sloučeninou, teda chtěl jsem říct vlastně tím, ehm prvkem." Koktal jsem pomalu a přitom hledal ve třídě někoho, kdo by mi mohl napovědět nebo nějak jinak pomoci při otázkách té krvelačné bestie Bou?íkové. Jenom?e marně, nikdo takový ve třídě nebyl. Chemie, s paní Bou?íkovou v čele, byla v na?í třídě oblíbena asi tak, jako Stalin u demokratů, tak?e se ani nedalo divit tomu, ?e nikdo nikdy nic nevěděl. "Napi? rovnici vzniku molekul sacharosy, jen? vzniká v rostlinách ze dvou molekul monosacharidu za uvolnění vody," pravila najednou učitelka. Vyvalil jsem oči, nevěděl jsem, co po mně ta stará čarodějnice chce. V?dycky, kdy? nám vykládala novou látku, museli jsme se smát, nikdo nic nechápal, ta učitelka nám připadalo jako kdyby přilétla z jiné planety, to bylo samé ethylenglykol a difluortrichlorhexadekan a podobně. Bylo nám jasné, ?e ta učitelka patří spí? na blázinec, ne? mezi normální lidi, ale co se dalo dělat. Teď kdy? jsem byl zkou?ený, mi takové úvahy byly pr* platné. "Neví?, tak mi řekni, co je toto za rovnici," pravila a napsala na tabuli rovnici – C12H22O11 + H2O ---> 2 C6H12O6. Samozřejmě jsem nevěděl. "To je tím, ?e se neučíte, ty tam Havlíčku le?í?, pí?e? si úkoly do jiných předmětů, nedává? pozor, kecá? tam a takhle to dopadá. Já vám ten poslední rok tady na ?kole mů?u klidně v?em znepříjemnit tak, ?e na mě budete nadávat je?tě v důchodu. Říkejte si o mně, ?e jsem stará protivná baba, mně to nevadí. Já vám to klidně přiznám. Pří?tí tejden si napí?ete písemku na opakování z celého leto?ního roku, počítejte s tím, ?e Vám klidně dám na vysvědčení to, co vám vychází a ?e nebudete mít na konci roku dost času na to, aby jste si známky opravili." "Chemie je důle?itá věc, budete ji v ?ivotě potřebovat," pravila. "Zase kecá, píča." ozvalo se.
"Já to sly?ela, kdo to byl!?!?" Zakřičela ji? lehce nasraná učitelka. Nikdo nic neříkal, v?ichni se jenom popadali za břicho a zakrývali si rozesmátá ústa. "Kdo to řekl? Ptala jsem se, kdo to řekl?" "Chcípni krávo!" ozvalo se z druhé strany. "U? toho mám dost, Havlíček má za pět, jdi si sednout Havlíčku a vy v?ichni si vytáhněte papíry, napí?ete si písemku na katalyzátory," pravila učitelka, její? obličej lehce rudl. Vypadalo to, ?e pedago?ka ka?dou chvíli exploduje vzteky. "Rychle ty papíry, máte na to pět minut, co nestihnete, to je vá? problém, budete mít za pět." Pobízela nás učitelka a přitom si přilévala olej do ohně své oblíbenosti. "Na to ti seru," ozvalo se náhle zezadu. Otočili jsme se, řekla to Zdena, holka, která nepromluvila snad celých devět let, co jsme s ní chodili do ?koly. Mo?ná jediná dívka, jen? byla paní učitelkou oblíbena. Paní učitelka se náhle s výkřikem skácela k zemi a zůstala nehybně le?et. V?ichni jsme se trochu polekali a třídou zaznělo ticho a klid, jen? byl v na?í třídě jen velmi vzácně, kdy? vtom se zezadu ozval Ropák a povídá: "Bůh vysly?el na?e prosby, já v?dy věděl, ?e dobro zvítězí nad l?í a nenávistí." "Dr? hubu d**ile," pravil jsem, uvědomujíc si, ?e z toho bude průser nevídaných rozměrů, v něm? by mohlo figurovat i moje, na ?kole u? tak dost známé jméno. Otočil jsem se dozadu za spolu?ačkami, měli také radost z toho, ?e učitelka le?í na katedře se zapadlým jazykem, ov?em poradil jsem jim, a? zajdou do ředitelny, proto?e by to mohlo dopadnout je?tě několikrát hůř. Byli by jsme sice první ?áci v ČR, jen? totálně zlikvidovali svojí učitelku slovním útokem, ov?em asi by jsme ukončili základní ?kolu osmou třídou. Holky se tedy posmutněle vydaly do ředitelny. Zanedlouho při?el do třídy pan ředitel s lehce rozcuchanou mladou pohlednou sekretářkou. Nejspí?e jsme je vyru?ili z jejich oblíbené ka?dodenní činnosti. Pan ředitel konstatoval, ?e je?tě ?ije, na?e radost poklesla. "Snad pří?tě," ozvalo se ti?e zezadu. "Co se tady stalo?" zeptala se sekretářka. "No, paní učitelka tady zkou?ela Havlíčka a vtom se náhle skácela k zemi," pravil Zdeněk a Karolína k tomu dodala: "Vona kdy? při?la, říkala něco, ?e je jí ?patně." Vypadalo to, ?e nám věří. Bylo to dobrý. Paní učitelka k na?í neradosti sice pře?ila, ov?em byla převezena do psychiatrické léčebny, v ní? nyní tráví své volné chvíle. Byli jsme ??astní, celá třída byla velmi ráda, čekali jsme, koho nám přidělí na výuku chemie. Jen?e na?e radost netrvala věčně. Dočkali jsme se, do třídy ve?el jednoho dne zamračený učitel a pravil: "Jmenuji se Igor Zavra?dil, jestli mě budete srát, v?echny vás nechám propadnout a sprostá slova na mě vy zasraní parchanti neplatěj…"


autor : dhm@centrum.cz