Chaloupka mezi hřbitovním kvítím

Kdesi, hluboko v nejtemnějším koutku hřbitova, stála malá polorozpadlá chaloupka. Jelikož tu stála již dlouho, byla značně ztrouchnivělá – jen tak tak držela pohromadě. Tento výtvor obývala vysoká, černá a shrbená osoba. Nikdo nikdy pořádně nevěděl, jak vlastně vypadá, když nemá ve xichtě vlasy a na hlavě černou kápi. V noci obcházela hřbitov a kontrolovala nebožtíky, jestli jí nedělají mezi náhrobky nějaké vylomeniny. Proto tu obvykle býval klid.

Jednou však toto stvoření uslyšelo v noci nějaký šramot…a potom i hlasy! Tudíž se s námahou vyškrábalo z postele a začalo hrozně nadávat a klít (byla to velmi cholerická a vznětlivá osoba za předpokladu, že jí někdo vytočil). Rozrazila dveře a v natažené dlouhé kostnaté pařátě držela lucernu. Když uviděla nějaké parchanty, jak jí lezou po hrobečcích, nas*ala se ještě víc. "Ztraťte se nebo vaše hlavičky ráno najdou jako ozdobičky na bráně, pacholci!!" zaskřehotala. Všichni se otočili a ten nejblíž k ní zavolal "POLIB SI P…." a dali se na úťek. Neznali ovšem hřbitov tak dokonale jako nasupěná černá postava, která jim byla v patách. Všichni vyvázli jen s náběhem na infarkt a natrženýma gatěma, když jim z ničeho nic zastoupila cestu. Až na jednoho. Toho čapla za vlasy a dotáhla ho až ke své chýši. Tam vyhrabala řetěz a uvázala ho za nohu k odchlýplému prknu na stěně. "Jestli se pohneš, chcípáku, celá chajda se mi rozpadne. A to si piš, že si toho všimnu! Takže nepozorovaně se vocaď nedostaneš! " Polapený narušitel nočního klidu ani nedutal a nehnutě ležel až do rána. Za úsvitu se pootevřely dvířka a pavoučí ruka ho vtáhla dovnitř. Vězeň se nestačil divit. Všude to tu bylo polepeno černými tapetami a plakáty. A hlavně na poloshnilé stěně vysela obrovská plazma. "Tý vole, máš satelit??" .. "Nebuď drzej!…! Samozdřejmě, že mám!! "

Dny plynuly a uvězněný, jehož ctěné iniciály byly P.S., se tu zabydlel. Poslouchal s podivnou černou osobou metal od rána do večera (v noci též), občas dali nějakého špeka, žral si jako král a věčně se válel po kanapi. V noci chodil s Osobou na romantické obchůzky po hřbitově a sliboval jí věrnost na věky ( i hrobeček prý bude mít na jejím hřbitově, aby to k němu měla blízko..). A tak to šlo od jara do zimy…Až jednou….

Bylo 2. listopadu – dušičky….a v zastrčeném koutku hřbitova blikala maliličkatá svíčka na maliličkatém hrobečku…A když kolem prošla vysoká černá osoba – a na náhrobek dopadlo světlo z její lucerny – vystoupila červená písmena…" P.S. – chtěl vzít kramle – 2 listopadu". A jak Osoba procházela dál uličkou, táhla se po celé délce zdi celá řada takových maliličkatých hrobečků s maliličkatými blikajícími svíčkami…

Z toho vyplyvá, že rušit noční klid hřbitova, a k tomu ještě naštvat Osobu není zrovna moudrý nápad. A když už by Vás něco takového napadlo, tak jí nelámejte její černé, zkažené nemocné srdce…a při odchodu si neodnášejte její plazmu!!!

Den na to – 3.listopadu – se Osoba odstěhovala někam neznámo kam (ale asi na nějaký jiný hřbitov), protože se jí v noci rozpadla chaloupka. Nikdo nikdy nevěděl proč, ale říkalo se, že jí nějaký zlodějíček chtěl ukrást plazmovou obrazovku…kde je mu asi KONEC…