Cesta

Jdeš pomalu, nevíš, co tě očekává. Jdeš dál po té cestě, která nevíš kam vede. Máš obavy, ale něco ti říká, abys šel dál. Jdeš. Váháš, ale neváháš. Zvláštní… Láká tě… Následujš Cestu.

Vejdeš do lesa, kde se dějí prazvláštní věci. Octneš se na lesní louce, kde elfové a víly tančí svůj tanec. Schováš se za strom a pozoruješ je, jak tančí v divokém reji jejich tajemné a okouzlující zábavy. Jen doufáš, aby si tě nevšimli.

Všimnou.

Berou tě za ruku a zapojují tě do tance. Nevíš, co máš dělat, bojíš se, aby tě neuhonily tancem k smrti. Chceš se jim vysmeknout, ale nepustí tě. Tancuješ tedy dál.
Je to divoký tanec, ale tobě se začíná víc a víc líbit. Pokračuješ v něm tedy.

Náhle rej ustane. Víly i elfové ztuhnou a zmateně se kolem rozhlížejí. Ty nevíš co se děje.

Ale za chvíli to všechno začne znova. Ještě divočejší než byl. Ztratils všechny obavy a směle tančíš s vílami a elfy dál. Tanec tě pohltil. Cítíš se úžasně.
Víly i elfové se smějí, pobízejí tě, abys tančil ještě více, všichni kolem tebe tančí také.

Říkáš si "kéž by tato noc nikdy neskončila" a směješ se z plných plic. Najednou se tanec začne zrychlovat a zrychlovat a tobě se začíná točit hlava, víly se smějí a najednouse ti zatočí hlava a před očima máš tmu.

Probudíš se na lesní louce, avšak sám a říkáš si, zdali ten divoký vílí tanec nebyl sen. Rozhlédneš se a přísahal bys, že na té Cestě, po kterés přišel, jsi zahlédl třpyt vílých křídel.