bylo sedive podzimni rano..

bylo sedive podzimni rano.tak jako jindy jsem vzala sedlo a sla za tebou do staje.ale bylo ten den nejak podivne ticho.ani ptaci nezpivali.ty jsi stal ve svem boxu -jako vzdy.a jako vzdy jsi take na pozdrav tise zarehtal.nasedlala jsem te a vyjeli jsme.na vyjizdky na tvem hrbete nikdy nezapomenu.byly to ty nejpeknejsi chvile.
potom zacal foukat vitr.obloha se zatahla.zacal jsi byt neklidny.pohazoval jsi hlavou a preslapoval.najednou zahrmelo.postavil ses na zadni a dal ses do behu .nohy mi vypadly ze trmenu a ty jsi stale bezel.tak rychle jako nikdy pred tim.ja jsem zaborila sve ruce do tve cerne hrivy a prala si aby tohle vsechno byl jen zly sen.hnal si se po lesni ceste.klouzalo ti to,cesta byla mokra od stale siliciho deste.ale ty jsi nezpomaloval.pred nami na ceste se objevil kmen mohutneho stromu.bylo mi jasne ze zastavit se uz nemuzeme a tak jsem te pobidla ke skoku.zakopl jsi.a oba jsme padali k zemi.

dest i vitr pomalu ustavaly.tva cerna sametova srst se krasne leskla.Ja drzela v rukou tvou hlavu a divala se do tvych smutnych oci.po tvarich mi stekaly slzy.sel jsi po ceste do konskeho raje..
bylo sedive podzimni rano…