Bolest

Tma.Otevřu oči.Stále nic.Stále je jenom tma.A poté??Bodavá bolest na prsou.Tohle je můj konec říkám si.Ale ne.Tohle je teprve začátek.Jmenuji se Raziel.A tohle je můj příběh plný smutku a bolesti.

Ráno jako každé jiné.Zvuk budíku ochromil mou zamlženou mysl.Musím vstávat.Musím sáhnout na ten pitomý budík a vypnout ho.Tak proč nic nedělám?Stále tu jen tak ležím a nehýbu se.Bylo snad ukončeno moje trápení?Ne žiji dál na tomto bídném světě.Stále tu jsem.Konečně se má ochromená ruka pohnula a vypnula ten mizerný budík.Otevřel jsem oči.Okamžitě jsem byl oslepen.Viděl jsem nějaký stín.Po chvíli jsem začal s obtížemi zaostřovat.Viděl jsem svou matku jak mě drží za ramena a cloumá se mnou.Ale proč nic nedělám?Pohnul jsem se.To bylo pro matku jako rána z děla.Pustila mě a řekla mi ať vstanu nebo přijdu pozdě do školy.Učinil jsem tak a začal jsem se oblékat.Poté jsem přešel do kuchyně a snědl připravenou snídani.Moje matka už spala v ložnici.Já jsem ale musel do školy.Vzal jsem si včera připravenou tašku a vyrazil jsem.Venku bylo mrazivé počasí.Byla ještě tma.A to už byl březen.Co se to s tím počasím děje?Že by konec světa?Ne takové štěstí se mi nestane.Ale já jsem na tom byl také mizerné.Co se to se mnou děje?Snad to dnes nějak ve škole přežiji,a doma se to srovná.Už jsem před sebou v nepropustné temnotě viděl obrysy budovy školy.Tak deset minut a budu sedět ve své lavici.Už aby to bylo.

Opravdu jsem za deset minut seděl ve své zadní lavici.Temnota třídy mě dokonale skryla.Byl jsem tu sám.Nechal jsem zhasnutá světla.Příšeří mi dokonale vyhovovalo.Už jsem slyšel hluk na chodbě.Očekával jsem že někdo příjde.A opravdu.Otevřely se dveře.Dovnitř vkročila postava.A nebyla samotná.Byl to Max Mort.Hvězda třídy.Vedle sebe měl dvě dívky.Jedné se objetí vyloženě nelíbilo.A druhá byla vyhlášená děvka třídy.Ta jež se objetí nelíbilo se z něj vymanila a rozsvítila světla.Max překvapeně vzdechl když si všiml že jsem tady.Řekl jsem mu že jeho přítomnost v této třídě mnou taky není naplněna radostnými pocity.Max zmlkl a šel se muchlovat v Obarvenou blondýnou jménem Jackie.Druhá dívka jménem Jessica,však zamířila ke mně.Sedla si ke mně do lavice a usmála se na mě.Její úsměv osvítil mou temnou duši.Opětoval jsem úsměv a ona na mě promluvila.

„My jsme si nikdy moc nepromluvily že?“řekla mi.

„Ano.I když jsem se o to často pokoušel,ty si mě vždy odmítla.“odpověděl jsem jí.

„Ano.ale teď poznávám že jsi jiný něž jsem si zprvu myslela.Víš jsi docela milý a určitě i hodně chápavý.Tvůj obličej,ačkoli se snažíš aby byl bez pocitů a bez výrazu je naplněn bolestí,ale i láskou.Láskou k někomu v této třídě.A já vím kdo to je,ale nemusíš se bát já vím že ty nechceš abys jsem se prozradila.“řekla mi Jes.

A měla naprostou pravdu.Ačkoliv jsem se snažil sebe víc abych vypadal jako že jsem bez pocitů,byl jsem zamilován do jedné dívky ve třídě.A byla to zrovna Jes.A ona to věděla.Oba jsme to věděli a naše pocity byly vzájemné.Znovu se na mě usmála a pohladila mě po tváři.Já jsem v sobě pocity ukrýval.Chtěl jsem k ní natáhnout ruku a dotknout se její hebké pokožky.Ale nemohl jsem.Ruka se nechtěla ani pohnout.Měl jsem strach.Strach z toho že odejde,že nebude chtít cítit na tváři můj dotek,že to někdo spatří a já budu mít trable.Ale přesto jsem to udělal.Natáhl jsem k ní ruku a dotkl jsem se jí na tváři.Ona mi mou ruku chytla a přesunula si ji na šíji.Pak se mě dotkla na stejném místě a přisunula si mě k sobě.Viděl jsem jak se přibližuje její radostí a láskou naplněná tvář.To mohlo znamenat jen jedno.Chce mě políbit.Trochu pootevřela ústa a já toto opětoval.Pocítil jsem její rty na svých.Chytla mi mou ruku a přesunula si ji na svá záda.Líbal jsem ji a vkládal jsem do toho všechnu svou lásku k ní,kterou jsem v sobě držel.Toho si ovšem všiml Max.

„Ale copak to vidí oči mé modravé.Naše temná bytost si našla holku.A divím se že to je zrovna Jes.Jes vždyť ty máš na lepšího.Co třeba mě?Vždyť já jsem chlap k pohledání.“řekl Max a zajel si do vlasů.