Andělská bytost

Často se setkáváme s různými osudy lidí, ale neuvědomujeme si, že i náš osud  může dostat rychlý spád a smrt přijde nečekaně a tím nejpodivnějším způsobem….

Jako každé ráno jsem šla do školy kolem starého parku.věděla jsem, že tam nic zajímavého není.Ale tenhle den mě tam něco táhlo.Jakoby mi někdo našeptával  "Jdi tam , musíš tam jít…." .Pomalu jsem sešla z cesty a mířila do středu parku.Čím blíž jsem byla, tím víc sílil pocit, že to něco je blízko.To něco co mě přitahuje. Už jsem bylo blízko, mezi stromy probleskovala krásná mýtinka.Došla jsem až k ní a před sebou uviděla ….. bytost.Nemohla jsem uvěřit vlastním očím, to "něco" co jsem viděla před sebou mi bylo podobný, ne,  bylo stejný. Zastavila jsem se a dívala se tu bytost. V tom na mě promluvila. " Přišla jsi, aby si zpečetila svůj Osud.Na tomto světe už není místo pro ty, jejích minulost je tak temná.Andělé sestupují z nebes a dávají lidem jako jsi ty dvě možnosti " na chvíli se odmlčela " Můžeš zemřít a ukončit tak svou pouť a odejít na místo kde nalezneš klid, nebo se stát jedním z nás." řekla a podívala se mi do očí.Chvíli jsem byla jako v transu, ale nakonec jsem se vzmohla. " Má minulost?Nevzpomínám si na ní.Já žádnou nemám… a nevěřím na osud." odpověděla jsem a chtěla odejít.Ale nebylo mi to dovoleno.Kolem mě se rozprostřelo světlo já na chvíli oslepla…po chvíli se světlo začala utlumovat a já uvidělo kolem sebe….neviděla jsem nic.Všude bylo bílo, jenom přede mnou se vyjímal ten …Anděl? " Jsi na místě, kde se rozhodně o tvém Osudu…anděl…nebo cesta jinam?" Po těchto slovech mi hlavou začal probíhat film…můj život.Viděla jsem,kolik zločinu jsem napáchala a začala jsem litovat a postupně i věřit . " Už ti věřím…vzpomínám na svou minulost.Odešla bych někam, kde bych stejně zažila jen utrpení a bolest.Přeji si být jednou z vás." řekla jsem a pomalu jsem si před ní klekla.Anděl ke mě přistoupil a jemně mě políbil na čelo. "Vrať se zpátky na svět a rozšiřuj kolem sebe štěstí a radost.Jsi jednou z nás, teď tě propouštím z tohoto místa.Až se vrátíš, nediv se tomu co uvidíš….pamatuj, jsi božská bytost- Anděl…." řekla tiše a pomalu se rozplynula, stejně jako se rozplynulo bílé okolí a já si uvědomila,že jsem zpátky na mýtině.Ale něco se změnilo…a to něco bylo, že přede mnou ležela na zemi dívka…a ta dívka jsem byla já.Ve tváři měla výraz spokojenost.Byla mrtvá…

Uvědomila jsem si, že osud existuje.Mít posláním jé šířit štěstí a lásku.Život mi byl odebrán, ale byl mi navrácen pocit, že všechny křivdy co jsem za svůj život udělala mohu odčinit…a taky že odčiním