ANDĚL

Lásko? Věříš na anděly? Ano? Chci Ti totiž o nich něco vyprávět. O andělích, co mají černá a zlámaná křídla. Těm andělům tečou z očí slzy, ale nejsou to jen obyčejné slzy. Jsou krvavé jako rudé růže…jako krev. Ptáš se, kdo ty bytosti vlastně jsou? Jsou to nesplněná přání, mrtvé touhy a lidské hříchy. Víš, ty andělé umírají…Myslíš si, že andělé nemohou umřít? Ale ano, to víš, že můžou. Anděly zabíjí lidské křivdy. To vy lidé je zabíjíte….Po vašich zlých skutcích jim zůstavají černé jizvy na duších. Taky jsem kdysi byla andělem. Ale kvůli lidské nenávisti a zlobě jsem spadla dolů na zem. Stála jsem najednou sama uprostřed pole. Křídla jsem měla ohořelá a zlámaná. Jen tak jsem tam stála a po tvářích mi stékaly krvavé slzy. V duši jsem cítila bolestivé černé šrámy, jenž mi způsobili lidé. A ty šrámy se pozdějí změnily v ty černé jizvy. Stála jsem tam a plakala nad tím jak jsou lidé zlí. Zemřela jsem kvůli nim a teď jsem tady…tady mezi nimi. Mezi těma kdo jsou mým vrahem. A já musím mlčet. Jsem mrtvý anděl jenž jim nesmí prozradit kdo doopravdy jsem. Nesmím jim říct, že jsem zemřela kvůli nim, kvůli jejich hříchům. Musím mlčet a čekat až si lidi sami uvědomí své chyby. Ale jak dlouho budu čekat? Sem moje moc už nesahá. Nemohu jim pomoct, opravdu nemohu….Chci zpátky na oblaka, do krvavých červánků…Místo toho tady sedím na náhrobku a tiše pláču….pláču slzy krve……