Vampirismus

Vampirismus

Vampirismus je fenomén, se kterým se lidstvo potýká již od nepaměti. V západní i východní okultistické literaruře existují zmínky, nikterak vzácné, o výskytu upírů, tj. "mrtvých, kteří sají krev živým". Tyto historky byly několikrát shrnuty (K. von Scherz: Magia posthumna, Olomouc 1706; A. Calmet: Gelehrte Verhandlung von denen sogenannten Vampire oder zurückkommenden Verstorbenen, Augsburg 1751; P. Štěpán: Kniha Nosferatu-vampírská bible, Jihlava 1998 (II. vydání-2003) a další. V období expresionismu vzniká rozsáhlá balerie.

Upír, či vampír, je nejčastěji popisován jako bytost bledé tváře a zapadlých očí, s vyčnívajícími špičáky a dlouhými nehty, vylézající v noci z hrobu a hledající svou oběť, jíž by se zakousl do hrdla a vysál z ní krev, kterou si udržuje svou záhrobní existenci. Dle různých pověstí a bájí je upír schopen na sebe brát zvířecí podobu a to nejčastěji podobu vlka a netopýra. Z těchto důvodů si lidé často pletou lykantropii (vlkodlactví) a vampirismus. Ve skutečnosti se jedná o dvě různé existence.

Pověsti o upírech jsou nejčastěji situovány do Transylvanie (Rumunsko), Maďarska, Moravy a Čech.

Vampirismus se rozděluje do tří základních skupin. První je již zmíněný, a asi nejznámější, fyzický vampirismus, dále pak psychický vampirismus a tou třetí je forma astrálního vampirismusmu.

Asi nejznámějším upírem všech dob byl kníže Vlad IV - Draconarius (1431-1476(?)), vládce Valašska a Transylvanie. Další velice známou postavou byl proslulý Bela Lugosi (1882-1956) jenž ztvárnil roli upíra ve filmu Dracula (1931). Lugosimu role Draculy velice přimkla k srdci. Jak moc, o tom jsou stále dohady. Nicméně počátkem osmdesátých let dvacátého století byl hrob Bely Lugosiho znovu otevřen a zalit betonem. Rakev nebyla vyzvednuta, ani otevřena. Vše proběhlo za asistence úředních orgánů a policie.

Dnešní moderní materialistický člověk pokládá vampirismus za báje a pověsti. Ale v tom je JEJICH síla!