Divný nudný život....

Ano je to těšké když nemáš jednoho rodiče...ale co mám říkat já rodiče mě nechápají aní v nejměších věcech vůbec se spolu nebavíme a když tak to sou takové ty hrané rozhovory jako že je vše v poho

Zajímavý podání

souhlasím s předchozím komentářem, já mám úplně skwělý rodiče, suprowýho bráchu a tak celkově pohodovej žiwot, ale tak nějak si to pořád nemůžu úplně uwědomit co mám za štestí, nějak si nepřipouštím, že to co mám není samozřejmý...já vím že sem v tomhle sobecká,ale prostě to beru za samozřejmost a pak mě mrzí když se někde dozwím, že ostatní sou na tom o hodně hůř,sem chwilu na naše hodná, ale pak se wše brzo vrátí do normálu a já sem zase prodivná a nehnu doma prstem abych jim nějak pomohla

Mhm, když čtu takový články, uvědomuju si, jaký štěstí mám. Moji rodiče jsou pořád spolu, přestože se občas pohádají, ale jak se říká: Není kostelíčka bez kázáníčka. Já si nedokážu představit nemít tátu nebo mámu. Prostě to nedokážu. Mám je oba dva ráda a jsem vděčná za svojí rodinu. Díky, mami. Díky, tati.

jak krasne by v zivote bylo kdyby platilo: to nejvetsi co otec muze dat svym detem je milovat jejich matku...hezke ale utopie..

neučíš sa pre známky.. učíš sa pre seba.. od školy sa odvíja tvoj ďalší profesionálny život.. a úvaha je to fakt dobrá

Život není o ho*ně (jak už řekla Ákirka)... Život je proto, aby se žil a je na Tobě, čím ho naplníš...

život nejni jenom o hovně-je o honu za konzumem o tom ustát ve společnosti..a poctivý lidi to maj sakra těžký..no pěkná úvaha

ve většině názorů s tebou souhlasím, jen v jedné věci ti budu trochu odporovat - máš sice pravdu, že se nedá věřit všem, ale já mám, a jsem za to rád, pár opravdových přátel, kterým můžu věřit na 100% - jsou to mé opory a já jim za to můžu jen poděkovat a být jim stejnou stranou mince jako jsou oni pro mě
dále také souhlasím s Ikarym, a musím říct že jsem na tom podobně

Vztahy jsou slozite, manzelstvi treba muze klapat dlouhe roky, ale pak prijde tzv. druha miza a vsechno muze jit kvapem do haje. Mi rodice se rozvedli po 26 letech manzelstvi, stacilo aby se zjevila zenska, ktera mu da kdy si rekne a najednou se par dnu pred vanocemi k ni stehuje... Vsechno tak nejak souvisi se vsim, kazdopadne bych rekl, ze pokud clovek nenauci ovladat sam sebe, dokaze znicit nejen manzelstvi, ale i zivot manzelce, detem a vsem co s nim prijdou do styku. Zivot je sice svine, ale zvetsi casti jen proto, jak ho utvari okoli a jak my sami. Urcite veci proste neovlivnite, spoustu jinych zase ano a to vam dava moznost udelat si zivot krasny, jen to bohuzel vetsinou vyzaduje obrovskou spoustu driny a na to prozmenu hodne lidi nema chut nebo silu. Nesnasim bytostne tu frazi, ale bohuzel "jake si to udelas, takove to mas" plati v drtive vetsine zivota... Je ovsem smutne, ze spousta deti musi vyrustat v rozbitem manzelstvi, pokud se s tim nevyrovna sama nebo podlehne tlaku ktery na nej treba zacne vyvijet matka ve smyslu ze muzi jsou svine, tak z takoveho cloveka pak vyroste citove nevyrovnany jedinec ktery v budoucnu tez nebude schopen navazat trvaly vztah, v horsim pripade skonci jako ona slecna s tremi "hectatinky", proste to psychicky neukociruje, postupne se sysepe. Jste-li z rozbiteho manzelstvi snazte se od toho odosobnit at vam to nenarusi nejen budouci citovy zivot.

ja bych k tomu dodal ze uplne nejlepsi je varianta mit skvele rodice... a pokud to muzu rict jadny taovy mam ikdyz obcas to taky zaskripa....