dlouhé schody do něj vedou.
Tam ,když jdeš duše nemá chvíli strpení,
pot na čele a tvář bledou
Tam když jdeš z tohoto světa se ztrácíš,
v očích andělská modř mění se v černou.
Tam když jdeš k bráně pekla se vracíš,
tvá duše peklu stává se opět věrnou.
Tam když jdeš lehce krůček po krůčku,
pravdu čistou měníš v lež.
Tam když jdeš topíš se v bezedném potůčku,
hlásek šeptá,vrať se zpátky běž!
Tam když jdeš uši neslyší tichý hlásek,
u konce jsi zbývá poslední schod.
Tam když jdeš na cestu nezpívá ti konipásek,
u konce jsi přešel jsi jinam brod.
Diskuse článku
nějak jsem to nepochytila....nezaujalo mě to.....
docela nuda... 
ujde :)
Víš,a jestli ne,tak už jo,že s emi líbí moc tvé básně... 
Zajímavé, ale nějak...ehm....průměrné.... 
Trochu mě to přijde, no nevim, bez procítění a tak, ale netvrdím že je to špatné.. 
no četla sem horší ale taky lepší...někdy trochu pokulhává rytmus rýmů a je to celé trochu...no moc sem se do toho nezačetla...ale není to zas tak špatný,někomu se tenhle styl může líbit... 
mohlo to byt lepsie, ale nehovorim ze je to zle, praveze sa mi pacili recnicke zvolania co si mala a tak...
rýmy sice sedí, ale nevím, nijak zvlášť mě to nenadchlo, myslím že tomu chybí trochu víc dynamičnosti - ještě bych na tom zapracoval
Nějak mě to nezaujalo...taková...normální poezie,..amatérská..takodvý divně nezajímavý se mi to zdá...
Město Mrtvých
Náhodné moudro a přísloví
Žádostivosti není ničeho dost, přirozenosti stačí i málo (Seneca)Statistiky
FAQ • Ústava Města • Kontakt
Na tento web se vztahuje autorský zákon platný na území České Republiky v plném znění.
Dále také tzv. Ústava Města Mrtvých ©