Zapomenout

Sedím, zírám do zrcadla,

ten obraz je mi povědomý.

Na tvář mi slza spadla,

další hned za ní se roní.

Duše mi tiše naříká,

srdce stále krvácí.

Proč mi nic neříká,

že karty se obraci?

Chci klidně spát

a na nic nemyslet.

V noci sama se nebát,

mít ho tak u sebe zpět.

Cítit jeho mužné tělo

vedle toho svého.

Vidět opět jasné světlo

v temných očích jeho.

Slyšet zas z jeho úst

ty dvě krásná slova.

Nechat naší lásku růst,

Milovat se znova.

Proč se mi vzdaluješ

každým dnem víc?

Koho teď miluješ,

nechceš mi říct?