Vzpomínky
Used´ jsem na břehu modravé řeky
Za horu paprsky slunce se ztrácely
Tou řeko co tady proudí už věky
Vzpomínky na dětství tiše se vracely.
Vstupuji do školy, usedám do lavic
S hrdostí kluka jdouc do první třídy
Otvírám slabikář – matku všech učebnic
Prsty si zašpiním od školní křídy.
Loukou jsem běhával, vítr mě pobízel
Jen stále kupředu – na nové cesty
Kdosi mi kameny z těch mých cest odklízel
Ve spánku nade mnou rozsvěcel hvězdy.
Po mléčných dráhách jsem ve spánku běhával
Hvězdy tak blízko mě nadosah stály
Lampiček zářivých víc jsem se dotýkal
Dnes už to nezvládnu – jsou příliš v dáli.
Used´ jsem na břehu slzavé řeky
V tom proudu obrazy přátel mých plynuly
Studené jak dotek zmáčené deky
Hřejivé pohledy s tou vodou zhynuly.
Pár přátel dřívějších na všechno, na lásku
Dnes když se potkáme, sotva se zdravíme
Přátelské úsměvy znám už jen z obrázků
Jak vlny v řece – tak strašně se míjíme.
Děti už nejsme, co bylo už není
Musíme sbohem dát dětským hrám, snům
Jeden je stále sám, druhý se žení
Ten začal podnikat, ten staví dům
Snad i já najdu své ztracené štěstí
Poklad můj ukrytý, nad nímž jsem žasnul
Kameny kdosi mi dal do mé cesty
Roztrhal slabikář, hvězdy mi zhasnul.
Srdce mé dospělé v žalu se koupá
Vstanu a život svůj do dlaní uchopím
Hladina řeky z mých slz rychle stoupá
Utíkám, než se tu v slzách svých utopím…
Diskuse článku
nevim, proč bys měl z tý řeky slz utíkat....v tý řece jsou přece ty vzpomínky a před nima nemusíš utíkat jen proto, že ted je to všechno jinak. i ted z tý řeky můžeš pozorovat hvězdy, otevřít si slabikář a překrotič kameny, co ti tam někdo naházel.......(:
nooo, něco mi přišlo takový až zvláštně nemístný, třeba ta kapitola se školou, nebo že někdo se rozvádí a někdo staví dům ale jako......bylo tam na druhou stranu moc dobrejch obrazů a mělo to atmosféru...
takže díky za báseň na dobrou noc:) možná se i vydám k těm hvězdám, to totiž ve snu jde
Mám ráda díla co mají hlavu a patu, smysl i "podtext" a "nadtext" a když to má i pěknou formu (jak báseň zabalená do drahého balicího papíru) u mě za 1
Zajímavě se Ti tam mění rytmus, každopádně je milé, že ho všude stále trocha zůstává
A jako vždy je má kritika zaměřena proti básnické abstraktizaci "opotřebovanými" výrazy, které v tomto případě tvoří celou poslední strofu, nicméně uznávám, že zbytek dílka je minimálně na poměry MM vcelku solidně napsaný, má to myšlenku, a zejména díky tomu, že jsou místy použity konkrétní obrazy (ruce si zašpiním od školní křídy - to je jeden z těch krásných emotivních) a možná proto že to zažívám podobně, dokázala ve mně báseň vyvolat nějaký pocit, což se dá říct o máločem, a tedy ode mě za 1
Náhodné moudro a přísloví
Pro učeného a vzdělaného člověka žít znamená přemýšlet. (Cicero)
FAQ • Ústava Města • Kontakt
Na tento web se vztahuje autorský zákon platný na území České Republiky v plném znění.
Dále také tzv. Ústava Města Mrtvých = date("Y");?> ©