Dvě mandle, ne však na talířku,
ale ze zrcadla se na mě koukají…
A já v nich čtu tu hloubku a šířku
tužeb, jež se již nezdají.
Když člověk zrazen je, těžko zas uvěří
nástrahy osudu číhají v příšeří.
Nádechem hořkým se vzpomínky netají,
jak střípky ledu pak na dlani roztají.
Bělostný závoj, jak duše čistota.
Nastává znovu koloběh života.
Diskuse článku
musela bych o tom přemejšlet a na to sem momentálně unavená,ale jinak se mi to zdálo moc pěkný
jo pěkná básnička, jen mohla být o něco delší
už se těším na další tvoji báseň
LVC: to bolo ako oci... zrejme
mne sa to velmi pacilo, vsetko tam sedelo a malo to hlbku.
mně to s těma očima došlo 
chápu...tenhle pocit znám...
mam hnedy...
Moc moc pěkné.. ty dvě mandle v zrcadle chápu tak, že křičíš, vyřváváš do světa svou lítost kvůli tomu, že tě někdo zradil, kvůli tomu, že ti způsobil nějaký hluboký šrám na tvé duši... je tomu tak ?
hmmm...asi si tím něco myslela..ale nenašla jsem v tom něco ukrytého...ale máš talent a dobře volíš slova...trpělivost přináší růže
Dobré. Hezké a pouze pro chápavé s představivostí, tak to mam rád.
hmm no je to takový divný...nějak mě to neoslovilo...
Nepochopila jsem to a je to zvláštní.
ehe nejak nerozumim...divne
ehe nejak nerozumim...divne
Nic moc mi to neřeklo.... 
neviem.. nič mi to nehovorí
Město Mrtvých
Náhodné moudro a přísloví
Všichni se ptáme, zda je člověk bohatý, nikdo se neptá zda je dobrý. (Seneca)Statistiky
FAQ • Ústava Města • Kontakt
Na tento web se vztahuje autorský zákon platný na území České Republiky v plném znění.
Dále také tzv. Ústava Města Mrtvých ©