Ve snářích...

Chladných stínů dlaně prázdné

 žehlí mé rýhy času ve tvářích.

 Proč neznáme se a věty rázné

 necháváme bloudit ve snářích…

Ostrá světla z ulic temných

 s raním svitem opět pohasnou.

 Proč modlím se a má slova věrná

zas musí v očích Boha vyhasnout…

Poslední paprsek a tuž noci černá

chtěli by mi vyrvat listy ze snáře.

Snad abych nebyla tak slepě stejná,

abych se už podívala lásce do tváře.