Umění noci 2

Chladný vánek za černé noci,

cítím blízko sebe hřejivou lásku,

protože jsi nyní jenom v mojí moci,

chci slyšet výšky trpícího hlásku!

Chci tě cítít blízko sebe,

žádné básně ani tvůj hraný smích,

nožem přejíždět a mučit tebe,

věděl jsem, že dnes spácháme hřích!

A to teplo v objetí tvém,

cítím stále víc a víc,

z tvé krve na mém těle je nádherný krém,

jak křičíš u mě z plných plic… (zatím)

Ale přec já mám i soucit,

ty děvko hnusem zkažená,

pistol v krku – to je pocit!

Kulka v hlavně vražená.

Miluji tě způsobem vlastním,

však znáš všechny moje city, (už?)

ještě tvou kůži pořádně zvrásním,

slova lásky navždy budou vryty.

Teď já zde a ty tady mrtvá

kdys pár jsme spolu tvořili,

však mě jsi podvedla a já tě zabil,

a své sny jsme tím zde složili…