Staré divadlo
Báseň, nebo spíš básnička, kterou jsem napsala někdy koncem podzimu.
Ve starém divadle z potahů plyše
chci otřít všechen prach
a zase slyšet
vzpomínek cinkot na lustrech z křišťálu.
Oživit všechnu tu rozbitou parádu,
poskládat mozaiku kousků snů,
co jsou tam roztroušené,
ze stovek minulých dnů.
Jenže mi přítel čas,
v úředním obleku,
pásku sem přilepil
na dveře, na kliku.
S nápisem strohým – "určeno k demolici"
Diskuse článku
Krásne 
veľmi pekná básnička. asi ťa pri písaní trápili stratené spomienky...
Moc se mi líbí způsob tvého vyjadřování, má to sílu.. JEN TAK DÁL
krásně melancholická
myšlenka je to hezká, krátké, pěkné. líbí se mě to. moc.
Kostrbaté! Nejsem básník, nikdy nebudu, ale ty bys mohla, stačí na sobě zapracovat a hlavně co? Hlavně číst. Nemám čas na nějaký pořádný rozbor, ale například se mi tam zrovna nezdá poslední řádek první sloky. Přijde mi tam násilný slovosled. Naopak mi nevadí rým snů/dnů, takové věci básničku hezky zrychlují.
Nerad hodnotím. Pokud to chceš vědět, je to pro mě 2/3, něco mezi chvalitebným a dobrým. Ale máš tam potenciál, který se rozhodně dá využít - možná i proto hodnotím přísněji než u jiných.
Poměrně zajímavý. Musím říct, že se mi to i docela líbilo :) Máš tam sice rým snů - dnů (snad netřeba cokoliv dodávat), ale tady mi nezní až tak hrozně. A jinak si dokážu i představit, jak si to předčítám a potom bych měl problém ve verši "ze stovek minulých dnů" - podle mě moc dlouhé "z minulých dnů." by podle mě stačilo, ale tak to je na frázování každého jednoho z nás 
Stejně tak poslední věta pro mě tak nějak zabíjí rytmus 
... ale podtrženo sečteno se mi to líbí. Všechno to do sebe zapadá, dává smysl a je tady zpracovaný téma, který by dávalo obrovskej prostor k patosu, příjemným způsobem.
Město Mrtvých
Náhodné moudro a přísloví
Každý svého štěstí strůjcem. (Sallustius)Statistiky
FAQ • Ústava Města • Kontakt
Na tento web se vztahuje autorský zákon platný na území České Republiky v plném znění.
Dále také tzv. Ústava Města Mrtvých ©