Běžím lesem, běžím tmou.
Do očí slzy se mi derou.
Les ten tajemný a hroziví je.
Já nevnímám ho a běžím dál.
Vyhýbám se stromům…
Běžím hlouběji a hlouběji…
Zastavím se…jsem vprostřed lesa…
Začínám mít strach…
Točím se a točím…
…hledám cestu zpět…
Žádná tu není?!?
Chce se mi křičet…
Nemůžu!!!…mám zacpanou pusu.
Nemůžu mluvit…
Chci utíkat dál…
…nemůžu se pohnout z místa.
Jsem vyděšená a oni přicházejí…
Šahají na mě…
…jejich doteky se mi hnusí!
Jsem zoufalá…vyděšená…
S křikem se probudím.
Potím se a třesu po celém těle.
Po tvářích mi tečou slzy…slzy děsu.
Nemohu už usnout…nechci už usnout.
Nechci ten sen!
Sedím skrčená na posteli.
Pořád vyklepaná z toho snu.
Chci se toho pocitu zbavit,
chci aby na mě přestal zírat
a osahávat mě…nenávidím ho!!!
Diskuse článku
Město Mrtvých
Náhodné moudro a přísloví
Sláva provází ctnost jako stín (Cicero)Statistiky
FAQ • Ústava Města • Kontakt
Na tento web se vztahuje autorský zákon platný na území České Republiky v plném znění.
Dále také tzv. Ústava Města Mrtvých ©