S hlavou sklopenou..

S hlavou sklopenou hledím do neznáma,
svět zítřka mě nezajímá.
Křižák spřádá stříbrnou pavučinu osudů
a smrtihlav jen nečině přihlíží.
Chlad proniká mým tělem.
Nenávist, strach, lítost…
Nemá však smysl plakat!
Jsem odevzdáná a smířená se svým osudem.
Tak s hlavou sklopenou hledím do neznáma.
Cosi se ke mně blíží,
cosi temného, děsivého…
a přesto to přináší klid a úlevu.
Je tady…
S hlavou sklopenou hledím do neznáma.
Gilotina padá tak tiše…
Pavučina mého osudu je zpřetrhána.
Je tady…
Smrt!