Rozcestí

Jedna nebo druhá?
Kudy se mám dát?
Čekám mezi nima.
Jak pravou teď znát?
S rozeklaných oblak,
padají mi střepy do vlasů.
Řezající celé tělo.
Je to k úděsu.
Na obou cestách však střepy nevidím.
Mám se rozhodnout.
Jak pravou mám poznat?
Jak ji odhadnout?
Čekání bolí,
ale rozhodnutí taky.
Když po jedné se vydám,
už nemohu zpátky.
A střepy padají.
Má bolest mě objímá.
Snad rozpůlit se mám.
A vydat se oběma.
Nůž do rukou
v radosti přijímám.
Jak vzácnou růži,
tak lehce ji třímám.
Mé tělo už půlí
v hrudním koši.
Však problém můj
to stále nevyřeší.
Tělo upadlo
v křečích a bolesti.
Na chladnou zem
mé lidské blbosti.
Už asi nevstanu.
Nejradši bych spal.
Ležím a rozcestí.
Co bude dál?