Pochybnost

Lebkou syčí úporný hlas.
Třese si rukou s bezmocí.
(Má bezmoc ruce?)
Zas a znova, znova a zas,
den za dnem a noc za nocí.
(Zoufalá smyčka.)
Zlověstný, chladný, ukrutný,
vine se myslí jako had!
(Našeptává mi.)
Jeho tón…jak je nechutný!
Jak já ho nechci poslouchat!
(On nepřestane.)
Výsměšně šeptá do ucha.
Nevnímám ho. Odporný lhář!
(Asi už blázním.)
Co když je ale předtucha?
První kapka oslizne tvář.
(Tekutá bezmoc.)
Kde v bludišti pravda leží?
Jak poznat, čemu uvěřit?
(Tolik chci vědět.)
Na tom hadu nezáleží.
Spokojen, leští slovům břit.
(Hlavně že pláču.)