Odpoutám čas

Jak za sebou vláčím čas,
občas zastavím se.
Nad studnou,
kde plamen svíce zhas,
postojím.
Shlédnu dolů,
však co nevidím:
Dno je v dálce pode mnou.
A i když dolů nedohlédnu,
vidím běsy jak si ruce mnou.

Křik a pláč
Křik a smích
Křik a sen?
Sen! Jen ten sen…

Čas odepnu od řetězu, řeknu:
Běž si, nechci tě!
A čas snad blázen neslyšel mne,
šel stejným tempem.
Však když ho opět připoutám,
on by utíkal rád.

Pláč a křik
Pláč a smích
Pláč a sen
Co jen jsem?

Odtrhnu pohled od dna studny,
Čas mne táhne o kus dál.
Už nestihnu zakřičet do tmy,
jak chce čas utíkat.
Dál a dál.

A tak bloudím v širých polích,
po cestičkách kamenných,
nohy, ruce, hlava bolí!
Však hněv?
Odsud pramení.