Nosferatu

Temný pohled, tajemný hlas,
já ho vzývám zas a zas,
dlouhý nehty bledá ple?,
má jiný, pro mě lep?í svět…
Lační po rudé krvi
a má cizí mravy,
v noci vylézá ze svého hrobu
a má strach z ostrého hrotu.
Plno lidí se ho k smrti bojí,
ví, ?e ranky na krku se nezahojí.
Já ho chci v?ak vlastnit,já ho chci mít,
mezi smrtí a ?ivotem s ním věčně jít,
nemrtvá chci ?ít jen po jeho boku
a jako svatební sonet vnímat půlnoční vytí vlků,
bát se slunečního záření,
doufám,?e není marné mé sna?ení.
…ké? by u? ke mně při?el brzy,
v?dy? ka?dá pozemská vteřina děsí a mrzí.
Chci aby při?el, na ústa mě políbil,
?e chci od něj kousnout se dovtípil.
Chci cítit to hrubě bolestné kousnutí,
které mě v jeho nevěstu promění.
Nenechá mě snad u? dlouho čekat,
já se chci s ním česneku lekat,
chci se s ním vzná?et nad zemí,
být stvoření co se v mlhu lehce promění.
Ké? by u? do?el, snad mě tu nenechá!
V?dy? ka?dý úsvit mě nesmírně leká.
A? u? je konečně jen u mě
ne? dojde na krk na ústa políbí mě jemně
Doufám,?e ji? dnes v noci
pocítím s ním nesmrtelný pocit.