Mno pár básniček..

 

Milovala jsem tebe – tebe jen

byla to realita, nebyl to sen

otevřel si mi oči, teď už to vím

že lásku ke mě v tvém srdci neobjevím

Milovala jsem tě, bolí to moc

tvá osobnost má nade mnou moc

nutí mě dělat blbosti, nutí mě lhát

na to co nejsem nutíš mě hrát

ale já říkám to kruté ne 

to není láska, to jen přátelství je 

srdce mě bolí, krvácím

kontrolu nad svými myšlenky ztrácím

už svůj osud znám, já budu zlá

to přátelství cenu nemá

Já tě miluji, a ty to víš

svým přátelstvím to jen zkazíš

odcházím, já opouštím tebe

prší, to nad mím zklamáním pláče i nebe

 

 

 

Už nemůžu dál, v tomhle krutém světě

Vše co vidím, připomíná mi tě

Hrníček, ze kterého si ráno pil

Kabát, kterým sis tělo před deštěm kryl

Srdce, poznamenané smrtí bolí

Jak rána namáčená v soli

Vyjdu ven, už vím kam jdu

Místo, kde svou odpověď najdu

Leží tam, tam hluboko v lese

Na mou tvář se lehce vločka snese

Je posel dobroty, lásky a štěstí

Ale já mám v srdci neštěstí

Smrt, nenávist a zlobu

Už vím co udělat mohu

Jak zapomenout na tebe já už dobře vím

Rozloučit se s životem mím

 

 

 

Viděla jsem tě, mé oči spatřili tvou tvář

Objevila se v nich radostná zář

Ale výraz v tváři tvé

Odrazil radost v mé

Viděla jsem ignoraci, znechucení

Přání aby viděl mé ponížení

Zase jsem klesla do svého vědomí

Přála, aby zpytoval své svědomí

Ale on   šel dál…

Mému utrpení se jen smál

Seděla jsem na lavičce, kamarádi vzbuzovali vzruch

Ale já, uvědomila jsem si, že to je začarovaný kruh

Nikdy nebude můj

Miluje jen život svůj

A v něm já nemám místo….