krvavá nevěsta

Smutné nádraží, kde stojíš sám,

nevíš kam jít, kam putovat dál.

Srdce ti buší, nevíš co chce,

vše kolem tebe je mrtvá ulice.

Kupuješ jízdenku a nevíš kam,

prostě musíš odjet, sám a sám.

Pryč odsud z tohoto města,

kde provází tě smutná nevěsta.

Vidíš ji před sebou, nevíš proč,

klečíš, modlíš se, oč?!

Oči má krvavé, vlasy havraní,

víčka máš zavřené, nedíváš se na ní.

Zavřené oči nepomůžou ti,

pořád ji vidíš před sebou státi.

Je to tvá noční můra,

děsná, strašlivá, hrozná stvůra.

Krvavé ruce, šaty bílé,

v ruce nůž, myšlenky chtivé.

Vlak přijíždí, tvá naděje,

smrt se ti ale vysměje.

Jedeš pryč, nevíš kam,

ale nevěsta je pořád tam!

Myšlenky v hlavě se kamsi ubírají,

ďábel a černí andělé se připravují.

Na tvou hříšnou duši se těší,

výčitky tě mučí, mučí!

Nevíš kam dál, zmatek v hlavě,

nevěsta ti podává nůž právě,

jediná myšlenka v hlavě ti zůstala,

nevěsta strašlivá být přestala,

nůž pevně v rukou držíš,

jedinou možnost nevidíš.

Namíříš ho přímo k srdci,

bodneš, nevidíš už jiné věci,

než smutnou krvavou nevěstu,

umíráš, ona je stále tu.

Na tváři úsměv,

spokojeně odchází

a ty slyšíš andělů zpěv,

černých andělů a ďáblův smích,

a jiskru života zhasla v očích tvých.