Krok...

Když dojdu na okraj skály

a vidím rudé světlo v dáli,

když vítr pohrává si s mými vlasy a já dívám se na krajinu pode mnou,

mám v sobě zvláštní pocit, chtěla bych se snad i ohlédnout.

Tajemná krajina mě však natolik ohromila,

až přestala jsem vnímat okolní svět,

stačil by jen jeden krůček a splynula bych s ní hned.

Zezdola teď slyším hlasy, které do krajiny mě lákají,

naslouchám jim a mezitím kdosi zezadu přibližuje se potají.

Jen jeden krok a mohla bych být jedním z hlasů,

měla bych snad i sobě blíže tu krajiny krásu.

Zvedám nohu a chci se přidat k těm hlasům,

najednou však slyším výkřik nesouhlasu.

Někdo za ruku mě chytil a odtáhl mě od okraje skály,

upadla jsem na zem a než sjem se zvedla, ta osoba mizela v dáli.

Na zemi jsem pak našla věc, která mohla patřit jen jedné osobě,

tak tedy děkuju ti za to, děkuju zas Tobě.