Kříž

KŘIŽ


Víš,
až budu mrtvá,
budu mít nad sebou kříž.
Bude krásný- zlatočerný,
navždy mi už bude věrný.
I já mu budu věrná,
moje barva bude černá.

V zemi budu spáti,
i když vítr bude váti.
A když budou blesky, hromy,
zasáhnou tu všechny domy
a v nich budou ležet lidi,
které nikdo neuklidí.

Ale to mě vůbec nevadí,
však červi už si poradí.
Já dál budu ve svém hrobě,
v jakékoliv strašné době.

Tak lidé v domech dále leží,
rychle jejich čas jim běží,
ty časy jejich stále plynou,
do doby než všichni zhynou.

Pozdě jim již záchrany,
hrobníci ztrácejí zábrany
a v márnici je narváno,
oblečení jim serváno.

Pak do hrobů jsou dána,
ó, nešťastná to rána
a pozůstalí slzy roní,
nebožtíkům těla voní.

Uplynulo pár dní jen,
teď se to zdá jako sen,
ti mrtví dávno nejsou svěží
a dále ve svých rakvích leží.

Červi jsou tam jejich hosti,
masa mají víc než dosti,
povečeří, posvačí,
jim to ale nestačí.
Je jich tam čím dál více,
jako předkrm mají plíce
a na snídani oči obě,
tak to chodí v každém hrobě.

Tam těla mrtvých v klidu tlejí,
hrobníci se jenom smějí
a z vesela si zpívají,
když na hřbitově jídají.

tak to bylo, je a bude
a nejen tady ale všude.
Tam kde budou mrtví spáti,
budou si vždy hosty zváti.

Víš,
až budu mrtvá,
budu mít nad sebou kříž.
Bude krásný- zlatočerný,
navždy mi už bue věrný.
I já mu budu věrná,
moje barva bude černá.
V zemi budu spáti,
i když vítr bude váti
a nemusím být smutná,
vždyť všech smrt je nutná!