Křídla motylí

Křídla motýlí

Jako světlo v temné černotě tys přinesl mi darem křídla motýlí ,

Která v mé teskné samotě rozvíří prach jen na chvíli.

V krutém světě stojím sama tam , kdes těla pohřbívána,

Dnes pohřbí tu zlomenou lásku , jednu bledou tmavovlásku.

Jak spící , i když mrtvá je , lože si v hrobě zahřeje.

Horké slzy smáčejí její chladnou tvář, je andělem co ztratil svatozář.

Dnes naposledy zašeptej její jméno, dnes naposled , než bude na vždy zapomněno.

A i když uběhnou celá staletí , ty po celou tu dlouho dobu stát budeš u jejího hrobu.

Ve svém nekonečném prokletí , jedinou vzpomínku jsi si uschoval, ten kousek štěstí

co , kdysi jsi jí daroval.

Pak v den , kdy její duše do hrobu se uchýlí, ty vkradeš se do jejích snů a ze sevřených

Dlaní vezmeš jí dvě zlomená křídla motýlí .